Gimlet: Zázračný lék námořníků

Vše zlé je pro něco dobré. Tak kupříkladu kurděje – velmi nepříjemná a bolestivá nemoc rozšířená u námořníků – pomohla vzniku naopak velmi příjemné záležitosti – koktejlu gimlet.

Drink poprvé pili britští důstojníci v 19. století, kteří dostávali denní dávku citrusové šťávy jako prevenci proti kurdějím. V roce 1867 byl na to skutečně přijat i zákon. Nařizoval, aby na každé britské obchodní lodi dostávala posádka přídělem denní dávku limetkové šťávy. Tehdy se sice ještě nevědělo, proč citrusy pomáhají proti kurdějím – vitamin C poprvé izoloval a vysvětlil jeho účinky až maďarský vědec Albert Szent-Györgyi v roce 1927 – ale pozitivní účinky známy byly.

Nařízení bylo skvělou zprávou pro Lauchlana Rose, majitele loděnice ve skotském Leithu. Ten totiž zásoboval námořnictvo limetami z karibských ostrovů. Vedle toho se také zabýval, jak je co nejdéle uchovávat. A přišel na to. V tomtéž roce si nechal patentovat první ovocný koncentrát na světě, Rose's Lime Cordial. Konzervovat šťávu se mu povedlo cukrem, nemusel si tak pomáhat alkoholem. Do té doby se totiž ovocné šťávy konzervovaly přidáním rumu v poměru 15 procent celkového objemu. Z Roseho vynálezu tak byli námořní velitelé nadšení. Díky němu mohli dávat námořníkům nakázanou denní dávku džusu, aniž by se posádka opila.

Řekla bych, že koktejl gimlet je takový mladší brácha gin-tonicu. Recepturu mají velmi jednoduchou a oba drinky jsou také spojeny s britským námořnictvem. I gimlet je především dílo náhody a okolností než chytrého míchání ingrediencí. Vznikl na lodi pravděpodobně tak, že námořníkům přeci jen v povinném přídělu limetkového koncentrátu chyběl ten alkohol. A nebyla by to britská loď, kdybyste na ní nenašli pár láhví ginu. Smíchat limetkovou šťávu s nejrozšířenější britskou lihovinou bylo tedy skoro až nevyhnutelné. Originální recept gimletu má být tedy gin a zmíněný Roseho limetová šťáva v poměru 50:50.

Samotný název – gimlet – pak odkazuje na jeho armádní původ. Existují ale dvě verze, podle čeho dostal drink své jméno. První verzí je, že nese odkaz námořního chirurga Sira Thomase Gimletta, který mohl s onou kombinací šťávy a ginu přijít.  Mně osobně se ale více líbí ten druhý názor. Podle něj koktejl získal své jméno po ručním vrtáku, který byl používán na lodích královského námořnictva k otevírání sudů s alkoholem.

Přestože gin a limetka k sobě pasují fantasticky, tak jednoduchost gimletu dává spoustu prostoru pro variace. V 90. letech se tak často v gimletu nahrazoval gin vodkou. Nyní se ale většina barmanů vrací k objevování starých originálních receptur a jejich oživení v barovém prostředí. A shodnou se na tom, že bez ginu to není gimlet. Naopak řada z nich nelpí na Roseho kordialu, který se vyrábí dodnes. Místo něj používají například kombinaci čerstvě vymačkané šťávy s čistým cukrovým sirupem.