Martin Groman: Na začátku rozhlasového vysílání nebyl rozsáhlý program, zpravodajství se četlo z novin

„Roku 1923 vzniklo pravidelné soukromé vysílání, stát vlastnil frekvenci, armáda dodala vysílač, ale podnik samotný je vlastněný soukromě. Byli to tři muži, kteří vysílání rozjeli a samozřejmě lovili publikum – takže se platí koncese. Dokonce byly v prvním roce vysoké, poplatky byly dva. Jeden byl roční, že vůbec můžete ten přijímač mít, bylo to jako řidičák, stát vám to musel dovolit. Platilo se 60 korun za rok za to, že vlastníte ten přijímač, ale pak bylo i stokorunové měsíční předplatné. A když si uvědomíte, že plat byl nízké jednotky tisíc, tak stokoruna byla velkým zásahem,“ říká Groman. Koncesionářů ale bylo minimum a než nabrali smysluplnou masu lidí, tak zjistili, že to soukromě dělat nejde. „Stát si to v roce 1925 uvědomil a vstoupil do toho akciově.“

Československo ale nebylo úplně první s rozhlasovým vysíláním. „První byla v podstatě Amerika. Americké stanice přicházejí už před první světovou válkou s pravidelným programem. V Evropě je první Británie v roce 1922, my jsme byli první na kontinentě rok po nich. A i ta BBC vznikla jako soukromý podnik, ne jednotlivců, ale jako konglomerát firem,“ dodává Groman.

Co se tehdy ale vlastně vysílalo? „Proměňovalo se to v čase. Na počátku byl sice program pravidelný, ale ne rozsáhlý. Bylo to střídání stručného zpravodajství, které četli z novin, a hrané hudby. Měli tam třeba klavír a improvizovali,“ říká Groman.

Celý rozhovor si poslechněte zde: