Česko je skvělá země. Chybí nám ale sebevědomí a pořád se jen pomlouváme, říká spisovatelka Marie Formáčková

Formáčková s novinářkou profesí začínala v roce 1978. „Když jsem začínala, tak byli novináři vítáni takřka chlebem a solí. Zažila jsem dobu, kdy měli lidé novináře rádi. Tehdy nebyl bulvár a lidé neměli důvod se na noviny zlobit. Psali jsme většinou hezky, pozitivně,“ vzpomíná Formáčková. Dnes má na svém kontě bezpočet knih a rozhovorů. Práce ji ale stále neomrzela. „Poslouchat lidi mě hrozně baví, z toho já vlastně žiju. Tím, že poslouchám, tak můžu dělat rozhovory a psát knihy. Kdo neumí naslouchat, tak tuhle práci nemůže dělat. Takoví ti sólisti, co musí pořád mluvit, ti mají smůlu,“ říká Formáčková v dopoledním vysílání Rádia Z. U rozhovoru je podle ní důležité, aby byl v první řadě dialogem, tedy aby otázka vycházela z předchozí odpovědi respondenta.

Ve své kariéře si Formáčková nejvíce cení knih, které napsala s Helenou Růžičkovou. „Začala jsem sní psát v době, kdy onemocněla rakovinou a věděla, že se nevyléčí. Požádala mě o to, abychom spolu napsali knížku o tom, jaké to je, když člověk smrtelně onemocní a dny se mu zkracují. (…) Bylo to opravdu těžké, psaly jsme to jejího posledního dne, “ dodává Formáčková v rozhovoru s moderátorem Ondřejem Kopou. Vznikla tak kniha s názvem Deník mezi životem a smrtí . Formáčková přiznala, že ji tato kniha přivedla na jinou cestu. Do té doby působila především v redakci jako novinářka, poté se vydala na volnou nohu.

Hostem moderátora Ondřeje Kopy byla novinářka a spisovatelka Marie Formáčková. Poslechněte si záznam rozhovoru.