Modřina se vám uzdraví za čtrnáct dní, ale to co mi zůstalo na duši, to jsou roky, které já můžu jen doufat, že to je pryč. S Barbarou Dimitriu a organizací Pod svícnem o tom, čím prochází oběti domácího násilí.

Téměř každý třetí člověk v Česku se setkal s domácím násilím. Více než třetina Čechů se ale zároveň domnívá, že oběti domácího násilí aspoň někdy na něm nesou samy vinu. Častěji jsou o tom přesvědčeni muži. Vyplývá to z průzkumu agentury IPSOS pro iniciativu Pod svícnem, která se snaží zvyšovat povědomí o domácím násilí, informovat oběti o možnostech pomoci i měnit nedostačující zákony.

Jak se domácí násilí liší od ostatních forem násilných činů? Můžeme ho rozeznat v počátku? A dokáže český právní systém vůbec postihnout pachatele domácího násilí? I o tom si moderátorka Žaneta Slámová povídala v nové epizodě podcastu Dobro skladem s Michaelou Studenou, spoluzakladatelkou projektu Pod svícnem a Barbarou Dimitriu, vizážistkou, influencerkou a také ženou, která si domácím násilím prošla v útlém mládí. Ta v rozhovoru popisuje, kdy si uvědomila, že je obětí/přeživší domácího násilí. „Nedošlo mi, že jsem oběť. Až když jsem se o tom začala bavit s Miškou a ona se ke mně chovala jako k oběti. Ona ke mně byla hodná skrz to, že chápala, že jsem měla opravdické trauma. Tím, že jsem to nikomu neřekla, tak mi to nedošlo. Ještě když jsem v tom vztahu byla, tak jsem se o to začala zajímat. A zjistila jsem, že pro mě cesta řešit to přes polici nemá smysl.“

Podle Michaely Studené lidé často neberou psychické týrání dostatečně vážně, zároveň vysvětluje, proč tomu tak je. „Psychické násilí se často podceňuje, i když má na tu oběť zpravidla největší dopad. Na druhou stranu, jak chcete dokázat psychické násilí. Naprosto rozumím tomu, že tahle oblast se těžko definuje. Ale proto tu máme soudní znalce, kteří by měli odhalit, zda se jedná o oběť nebo je to někdo, kdo se snaží dostat soud na svou stranu v rámci opatrovnického řízení apod.“