Každý Čech má svého večerkáře. Za každou vietnamskou tváří je ale příběh člověka, často provázený slzami a potem.

Třetí největší minoritou u nás jsou Vietnamci. Jde asi o 65 000 občanů. První Vietnamci přišli do Československa v padesátých letech minulého století. Nguyen Manh Tung se narodil už v Česku, dětství strávil na tržnici v Krnově. A když mu ve čtrnácti letech zemřel otec, musel se sám postarat o bratra i maminku. Tahle náročná zkušenost pro něj byla pak v dospělosti jedním z impulsů k vytvoření česko-vietnamské komunity CZECH VIET a později založení Česko vietnamského vzdělávacího institutu. Ta si klade za cíl přibližovat vietnamskou kulturu Čechům a také vzdělávání vietnamské komunity. O sbližování české a vietnamské kultury nebo projektu Vietnamci pomáhají si moderátorka Žaneta Slámová povídala se zakladatelem organizace Nguenem Mahn Tungem a také s vedoucí projektů Lucií Pštrosovou. Ta v rozhovoru popisuje také projekt České školy ve Vietnamu a jeho cíle: „Chceme motivovat děti ke studiu, například tím, že spolupracujeme s dalšími soukromými českými školami. A chtěli bychom, aby docházelo k výměnným pobytům. Aby nejlepší student měl motivaci k tomu, že může jít do Evropy, že dostane stipendium nebo třeba, že za to stipendium půjde na střední školu do města. Protože pro ně je důležitá vzdálenost mezi těmi školami. Některé děti vystudují jen první stupeň, protože další školu mají příliš daleko.“

Podle Nguena Mahn Tunga odcházeli lidé z Vietnamu, včetně jeho rodičů, po několika válkách. Za hranicemi se chtěli naučit nové věci, jazyky a také vydělávat peníze, které posílali zpět do Vietnamu svým příbuzným. „Tatínek mi vždycky vyhrožoval, že když se nebudu učit, tak mě pošle do Vietnamu pást bůvoly. Výprávěl mi o tom, jak to ve Vietnamu vypadalo. V 80. roce byly na vesnici dřevěné chatrče. Dnes je zvykem, že lidé na vesnici mají televizi, ale to oni neměli. Lidé na vesnici neměli léky, lidé umírali, protože neměli dostatek potravin.“