Aby se ochrana přírody dělala pořádně, tak ji nemůžete dělat po odpolednech, říká Martina Skohoutilová z projektu Pražská pastvina

Podle aktuálních Červených seznamů ohrožených druhů vymizelo od počátku průmyslové revoluce na našem území přes 700 druhů a poddruhů. Další stovky rostlin i živočichů spadají do skupiny takzvaných ohrožených, silně ohrožených nebo kriticky ohrožených druhů. V poslední době ale ochránci přírody čím dál častěji vyzývají nejen k ochraně konkrétních rostlin a živočichů, ale také celých biotopů, tedy prostředí, kde jednotlivé druhy žijí. Brněnský spolek Rezekvítek a komunitní projekt Pražská pastvina jsou organizacemi, které se právě ochraně a návratu ohrožených druhů věnují. Hosty moderátorky Žanety Slámové nového dílu podcastu Dobro skladem jsou zakladatelka projektu Pražská pastvina Martina Skohoutilová a Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o přírodu z organizace Rezekvítek.

Obnovu přírody mají lidé často spjatou se sázením stromů a obnovou lesa. Podle Martiny Skohoutilové ale je důležité lidem vysvětlit, proč jsou pro ekosystém podstatná i nezalesněná místa: „Když se řekne příroda, tak si lidé představí tmavý hustý les. Ale málokdo ví, že bezlesá místa jsou ohroženější než tropické pralesy. Vyplývá to z výzkumů, které zkoumají vymírání hmyzu, který ta bezlesá místa potřebuje. To je něco na co při komunikaci klademe důraz, v kontrastu módy vysazovat stromy.“

Že je situace komunikovaná málo, dokládá také zkušenost Viléma Jurka. Dobrovolníci z Rezekvítku se tak při své práci dostávají do kontaktu i s kletbami: „V 60. letech byly často stepní trávníky zalesněny jehličnany a my to postupně odkácíváme. Je u toho velký odpor lidí, včetně extrémů. Paní na nás křičela, že když ten strom pokácíme, tak udělá naše loutky a bude do nás píchat špendlíky nebo nás proklínala, že když porazíme ten strom, tak zemřeme.“