Filip je terapeut a při práci s traumatem pracuje s tělem zejména pomocí somatic experiencing a kraniosakrální biodynamické terapie, je předsedou České kraniosakrální asociace a členem etické komise Asociace Somatic Experiencing ČR. Má antropologické a filosofické vzdělání, překládal knihu Probouzení tygra (Peter Levin). Je práce s tělem vhodná pro všechny klienty? Dokáží malé děti regulovat vlastní silné emoce? A proč je tak důležité být v kontaktu se sebou?
z rozhovoru: „Kraniosakrální terapie primárně pracuje s dotykem.”
„Když se narodíme, nemáme software, máme sice hardware, ale není kalibrovaný. Sebezklidňování a seberegulaci se učíme skrz to, že se nejdřív zklidňujeme za pomocí druhého člověka a pak se to náš organismus naučí a dokážeme si to dopřát sami.”
„Přijde mi nezbytné pojmenovat, v čem plaveme. Je to takové moře kolektivního traumatu, které je zakotvené nejen v nás individuálně, ale i v těch společenských vrstvách. Dá se tomu říct normalizovaný symptom.”
„Málo se mluví o tom, že trauma má ochrannou funkci. To znecitlivění nás odpojuje od bolesti, která je příliš velká na to, aby mohla projít a být integrovaná. A tomu my tady čelíme, je to důvod toho velkého znecitlivění na celospolečenské úrovni.”
„Je důležitá věc dovolit té situaci a hovoru, aby eskaloval a deeskaloval. Náš život má tohle hrozně rád - že jdeme do akce a je to nářez, a pak se to zklidní. Tak jsme udělaní. Je důležité, abychom měli tuhle proměnlivost.
Steven Porgues - neurofyziolog - zkoumá roli bloudivého nervu - říká: „Když jsme ve vzrušení, v akci, a cítíme se přitom bezpečně, tak je to hra. Je to zábava, je to super a hrozně si to užíváme. Ale můžeme taky být ve velké intenzitě a necítit se přitom bezpečně. A to je potom vlastně úplně jiný příběh pro tu naši fyziologii."
„To, že je s námi někdo druhý, kdo je se sebou v kontaktu (jak o tom mluvil Gabor Mate), je obrovským zdrojem bezpečí. Hlavně pro děti.”
„Generace našich rodičů neměla tuhle kapacitu být se sebou a nám být zdrojem bezpečí. A protože to neměli, snažili se nás zaměstnat něčím vnějším.”
„Jsme v takovém tranzitním přechodovém obdobím, kdy naše nervové systémy jsou ještě hodně posttraumatické, a poprvé se nám dostávají takovéto nástroje, co dělat. A my teprve začínáme otáčet kurs věcí, směřování. Že ty děti ideálně nejsou neustále odváděny od sebe, rozrušovány a v tom "dělej, dělej, dělej".”
Web: https://leceni-traumatu.cz/
Probouzení tygra: www.databazeknih.cz/knihy/probouzeni-tygra-84351
#traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky
Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕
🤝 Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/
💌 Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2
💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
Filip je terapeut a při práci s traumatem pracuje s tělem zejména pomocí somatic experiencing a kraniosakrální biodynamické terapie, je předsedou České kraniosakrální asociace a členem etické komise Asociace Somatic Experiencing ČR. Má antropologické a filosofické vzdělání, překládal knihu Probouzení tygra (Peter Levin). Je práce s tělem vhodná pro všechny klienty? Dokáží malé děti regulovat vlastní silné emoce? A proč je tak důležité být v kontaktu se sebou?
z rozhovoru: „Kraniosakrální terapie primárně pracuje s dotykem.”
„Když se narodíme, nemáme software, máme sice hardware, ale není kalibrovaný. Sebezklidňování a seberegulaci se učíme skrz to, že se nejdřív zklidňujeme za pomocí druhého člověka a pak se to náš organismus naučí a dokážeme si to dopřát sami.”
„Přijde mi nezbytné pojmenovat, v čem plaveme. Je to takové moře kolektivního traumatu, které je zakotvené nejen v nás individuálně, ale i v těch společenských vrstvách. Dá se tomu říct normalizovaný symptom.”
„Málo se mluví o tom, že trauma má ochrannou funkci. To znecitlivění nás odpojuje od bolesti, která je příliš velká na to, aby mohla projít a být integrovaná. A tomu my tady čelíme, je to důvod toho velkého znecitlivění na celospolečenské úrovni.”
„Je důležitá věc dovolit té situaci a hovoru, aby eskaloval a deeskaloval. Náš život má tohle hrozně rád - že jdeme do akce a je to nářez, a pak se to zklidní. Tak jsme udělaní. Je důležité, abychom měli tuhle proměnlivost.
Steven Porgues - neurofyziolog - zkoumá roli bloudivého nervu - říká: „Když jsme ve vzrušení, v akci, a cítíme se přitom bezpečně, tak je to hra. Je to zábava, je to super a hrozně si to užíváme. Ale můžeme taky být ve velké intenzitě a necítit se přitom bezpečně. A to je potom vlastně úplně jiný příběh pro tu naši fyziologii."
„To, že je s námi někdo druhý, kdo je se sebou v kontaktu (jak o tom mluvil Gabor Mate), je obrovským zdrojem bezpečí. Hlavně pro děti.”
„Generace našich rodičů neměla tuhle kapacitu být se sebou a nám být zdrojem bezpečí. A protože to neměli, snažili se nás zaměstnat něčím vnějším.”
„Jsme v takovém tranzitním přechodovém obdobím, kdy naše nervové systémy jsou ještě hodně posttraumatické, a poprvé se nám dostávají takovéto nástroje, co dělat. A my teprve začínáme otáčet kurs věcí, směřování. Že ty děti ideálně nejsou neustále odváděny od sebe, rozrušovány a v tom "dělej, dělej, dělej".”
Web: https://leceni-traumatu.cz/
Probouzení tygra: www.databazeknih.cz/knihy/probouzeni-tygra-84351
#traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky
Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕
🤝 Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/
💌 Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2
💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
Jsem Zdeňka Šíp Staňková, miluju svobodu, Pipi Dlouhou punčochu, cestování a zmrzlinu. Jsem mámou 3 dětí a zakladatelkou Děti jsou taky lidi. Ráda si povídám o svobodném vzdělávání, respektujícím rodičovství, důvěře v děti i v sebe. Jsem autorkou knihy Děti jsou taky lidi a spoluautorkou dokumentárního filmu Svobodné děti o rodinách na cestě za sebeřízeným vzděláváním (volně na YouTube). Propaguji informovanost v oblasti práv dětí a rodičů ve vzdělávání (FB skupina Řešení problémů ve škole stížnosti na učitele a školy) a deset let jsem se podílela na rozvoji iniciativy Svoboda učení.
