Jak revoluční Francie zrušila otroctví? Vzpoura otroků na Haiti a Napoleonova kontrarevoluce
Když dne 4. února 1794 zrušilo Národní shromáždění dekretem otroctví, jednalo se o přelomový moment v dějinách lidstva. Všichni muži sídlící v koloniích, bez ohledu na barvu pleti, byli podle tohoto dekretu francouzskými občany a budou požívat všech práv zaručených ústavou. Tento dekret nejenže udělil okamžitou a bezpodmínečnou svobodu, ale také přiznal bývalým otrokům plné francouzské občanství a nestanovil žádnou kompenzaci pro bývalé otrokáře. Tak radikální verze zrušení otroctví neměla obdobu. Takovému rozhodnutí předcházely ale dekády debat o otroctví a kolonialismu, ve kterých abolicionisté neměly výraznější převahu. Přijetí dekretu dopomohla vzpoura otroků v nejcennější francouzské kolonii Saint-Domingue. Tímto aktem si Francie chtěla získat povstalce na svou stranu. To se taky povedlo a povstalci přijali revoluční Francii za svou. Fungující partnerství ale hodil za hlavu Napoleon, který si chtěl francouzské kolonie znovu podmanit pod svou kontrolu. Vojenská výprava, kterou na ostrov poslal, byla ale neúspěšná a povstalci následně vyhlásili na Francii nezávislost a tím vznikl stát Haiti.
Nová kniha The First Emancipation od amerického historika Jeremy Popkina ukazuje, jak dynamická byla debata o zrušení otroctví a kolonialismu už v předrevoluční Francii. Obě strany sporu si zde precizovaly své argumenty, které se pohybovaly od těch nejzákladnějších, jakože každý člověk se rodí svobodný a měl by mít I stejná práva jako každý jiný, nebo že by nikdo neměl vlastnit jinou lidskou osobu jako majetek, až po ty ekonomické, kdy se poukazovalo na to, jestli jsou kolonie schopné produkovat zboží pro francouzský trh ve stejném množství I v momentě, kdy by došlo ke zrušení otroctví. Jestliže ještě v předrevoluční Francii vycházelo nespočet literatury o barbarství majitelů plantáží, kteří krutě zachází se svými otroky, v době Napolena se naopak začalo objevovat stále větší množství nepokrytě rasistické literatury. Do veřejného prostoru se najednou dostávalo stále více rasistických tezí, které byly založeny na představě nadřazenosti bílého muže a evropské civilizace. Zde můžeme hledat zárodky rasismu, který později po Darwinově teorii o původu člověka nabral na obrátkách na konci 19. století a zejména v první polovině 20. století. Napoleon, který byl pro občanskou společnost v řadě případech přínosem, byl zase v řadě jiných nositelem kontrarevoluce. Znovuzavedení otroctví je jedním z mnoha jeho aktů, kterými rušil výdobytky revolučního období. Přesto francouzská debata o emancipaci otroků měla svůj význam a přispěla ke zrušení otroctví na světě, ke kterému docházelo v průběhu 19. století.
V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme probrali téma revoluční Francie, otroctví, kolonialismu a rasismu. Součástí dílu je I rozhovor s historikem Jeremy Popkinem.
Playlist:
🤔 Tipy a novinky
0:00 - 32:36
Charlotte Beradt - Třetí říše snu
Daniela Tinková - Zrození občana
Jeremy Popkin - A New World Begins
Hlavní téma
32:44 - 1:06:28
Kolonialismus, abolicionismus a rasismus v revoluční Francii
Rozhovor s Jeremy Popkinem
1:06:35 - 1:50:38
----------------
Podpořte vznik dalších dílů:
komunita.denikalarm.cz