Nový kostel v Litomyšli

Náboženství / spiritualita

Křesťanství

Adventní kalendář - Zvěstování (4.)

Daniel Kvasnička

Podcasty z betonového Nového kostela v Litomyšli

„‚Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,‘ odpověděl jí anděl. ‚To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.‘“ Lukášovo evangelium 1:35
Každé miminko se může spolehnout na svou maminku. Tedy skoro každé – vyškrtněte ty, které se pro dítě pod srdcem nevzdají drog a alkoholu anebo své dítě považují za přítěž a ohrožení vlastního svobodného života. Maličcí potichu čerpají síly matčina života, většina miminek nejprve tlačí na maminčin žaludek a pak zase na močový měchýř a v závěru vesele kopou svoji mámu do žeber. Tak se miminko chystá na svět.
David si kdysi zanotoval: „Na tebe, Bože, jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.“ Ta slova jsou v šestém verši Žalmu 71 a můžeme je vztáhnout na toho, který měl jasné jméno hned od začátku. Měl se jmenovat Ježíš, ač to nebylo jméno rodové a ačkoliv Marie ještě o žádném jménu pro nějaké své dítě ani neuvažovala. Ve vší úctě se ten chlapec na Marii mohl těžko spolehnout. Když po něm později žádala nějaký ten zázrak ve prospěch svatebčanů, musel jí říct: „Maminko, ty ženo mezi ženami, ještě nepřišel můj čas, co to ode mne žádáš?“ Ježíš byl vždycky odkázán jen na svého Otce, jemuž důvěřoval jako ten David ve svém žalmu.
Stává se, že muž se ženou vychovávají děti, i když k rodičovství ještě nedozráli. Tohle riziko mělo předčasné Mariino těhotenství zcela jistě. Sotva si dívka zvykla na všechny okolnosti měsíční fáze a její krvavé dohry, je tu mateřství. A ač nic s Josefem ani jiným mužem neměla, krev tu není. Je tu všechno, co tělo dokáže svými hormonálními bouřemi udělat pro šťastné narození dítěte. Maria mohla zvládnout svou roli jen zázrakem. Však si ve stejném žalmu David zpívá: „Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.“ (71:7)
Co ženy, jimž se otevřelo lůno ve stáří? Proč anděl nepřišel k nim? Zralé a přečekané matky ze Staré smlouvy – Sára, Anna, Alžběta… Každá z nich dostala svůj úkol v dějinách. Zázrakem se jim narodil syn. Ale tím ten zápas neskončil! Sára později zřejmě neunesla výlet svého manžela s milovaným synem Izákem na horu Moria. Quo vadis, synu? To je ten krvák Staré smlouvy, ve kterém měl otec obětovat své – a Sářino – dítě… I kdyby jí to vyprávěli až po návratu se šťastným koncem, jisté je, že od toho času s nimi Sára už nebydlela. Už toho bylo na ni prostě moc, říká Bible.
Maria pro ten krvák dozrála. Byla blízko, když její syn umíral a zůstala pod křížem až do konce.

„‚Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,‘ odpověděl jí anděl. ‚To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.‘“ Lukášovo evangelium 1:35
Každé miminko se může spolehnout na svou maminku. Tedy skoro každé – vyškrtněte ty, které se pro dítě pod srdcem nevzdají drog a alkoholu anebo své dítě považují za přítěž a ohrožení vlastního svobodného života. Maličcí potichu čerpají síly matčina života, většina miminek nejprve tlačí na maminčin žaludek a pak zase na močový měchýř a v závěru vesele kopou svoji mámu do žeber. Tak se miminko chystá na svět.
David si kdysi zanotoval: „Na tebe, Bože, jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.“ Ta slova jsou v šestém verši Žalmu 71 a můžeme je vztáhnout na toho, který měl jasné jméno hned od začátku. Měl se jmenovat Ježíš, ač to nebylo jméno rodové a ačkoliv Marie ještě o žádném jménu pro nějaké své dítě ani neuvažovala. Ve vší úctě se ten chlapec na Marii mohl těžko spolehnout. Když po něm později žádala nějaký ten zázrak ve prospěch svatebčanů, musel jí říct: „Maminko, ty ženo mezi ženami, ještě nepřišel můj čas, co to ode mne žádáš?“ Ježíš byl vždycky odkázán jen na svého Otce, jemuž důvěřoval jako ten David ve svém žalmu.
Stává se, že muž se ženou vychovávají děti, i když k rodičovství ještě nedozráli. Tohle riziko mělo předčasné Mariino těhotenství zcela jistě. Sotva si dívka zvykla na všechny okolnosti měsíční fáze a její krvavé dohry, je tu mateřství. A ač nic s Josefem ani jiným mužem neměla, krev tu není. Je tu všechno, co tělo dokáže svými hormonálními bouřemi udělat pro šťastné narození dítěte. Maria mohla zvládnout svou roli jen zázrakem. Však si ve stejném žalmu David zpívá: „Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.“ (71:7)
Co ženy, jimž se otevřelo lůno ve stáří? Proč anděl nepřišel k nim? Zralé a přečekané matky ze Staré smlouvy – Sára, Anna, Alžběta… Každá z nich dostala svůj úkol v dějinách. Zázrakem se jim narodil syn. Ale tím ten zápas neskončil! Sára později zřejmě neunesla výlet svého manžela s milovaným synem Izákem na horu Moria. Quo vadis, synu? To je ten krvák Staré smlouvy, ve kterém měl otec obětovat své – a Sářino – dítě… I kdyby jí to vyprávěli až po návratu se šťastným koncem, jisté je, že od toho času s nimi Sára už nebydlela. Už toho bylo na ni prostě moc, říká Bible.
Maria pro ten krvák dozrála. Byla blízko, když její syn umíral a zůstala pod křížem až do konce.

Aplikace Youradio Talk

Adventní kalendář - Zvěstování (4.)

Poslechněte si podcast