Adventní kalendář - Ty dary! (22.)

„Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“ Matoušovo evangelium 2:11

Dárek musí být! To je logika, podle které dáte to, čeho si nevážíte a co druhý nepotřebuje. Jen přinášíte krásně zabalenou krabici. Nejsmutnější možností je, že ten druhý nepotřebuje ani vás, ani ten dárek. Jen se odehraje společenská událost. To jde udělat jednou anebo se to dělá jako diplomatická hra, kde jeden potřebuje druhého k obchodu.

Možná se zeptáte, co by si ten druhý přál. Tím hřeje dárek vás i toho, kdo se na něj těší. Odpoví-li, že opravdu nechce nic, jen být ten večer s vámi, pak nemudrujte a přijměte to. To pak nenesete vůbec nic, ale dáváte sebe a ten druhý to cítí.

Mudrci, kteří se vydali na cestu hledat nově narozeného krále, možná ani nebyli tři, to jen soudíme podle tří darů. Po cestě za hvězdou riskovali vyjednávání s nevypočitatelným králem, kterému se mohly líbit jejich dary a mohl je proto klidně zabít. Bál se přece jen Říma, nikoho jiného. Vůbec nevíme, jaké množství zlata nesli, kolik kadidla a myrhy složili k Ježíšovým nohám. Víme, že to pro ně byla oběť, což znamená, že to mohlo být množství větší než přiměřené. Dávali tím sebe.

Tradice říká, že všechny ty dary rodina potřebovala na zařízení cesty do Egypta, pobytu v azylu a možná i návratu. Pak by to znamenalo, že se tenhle dárek opravdu hodil a byl velice užitečný. Vy svoje dárky už asi máte. Pokud nemáte, nenoste je jen pro formu, určitě s nimi přineste sebe. Dárek je svého druhu oběť.