Nový kostel v Litomyšli

Náboženství / spiritualita

Křesťanství

Adventní kalendář - Labyrint lidského srdce (20.)

Daniel Kvasnička

Podcasty z betonového Nového kostela v Litomyšli

„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.“ Kniha Přísloví 3:5–8
Když Jan Amos Komenský napsal svůj Labyrint světa a ráj srdce, bylo jasné, že všichni kolem znají jen ten labyrint. Labyrint barokní války, andělská křídla vyválená v blátě a všudypřítomný puch morové smrti. Bludiště, které má jen jednu cestu ven. Tu cestu ven zná málokdo a kdyby nebylo klubíčko Ariadnino, nenašel by cestu ani stavitel labyrintu Daidalos. Tak je to v mýtech. A tak je to i v životě. Jdeme kupředu stylem „pokus–omyl“, bez pomoci shůry jsme ztraceni.
Renesanční umělec Bartolomeo Veneto v roce 1510 namaloval olejovými barvami na dřevo portrét mladého muže, který měl na prsou, přímo na srdci, obraz labyrintu. To Jan Amos asi neviděl, v Benátkách nebyl, ale vyjádřil svým spisem úplně stejné přesvědčení o sto let později. Téměř bezvýchodné lidské kolotání. Ve skutečnosti je v jeho spisu vymalován spíše labyrint jeho i našeho srdce než labyrint světa.
A budeme-li upřímní, pak je Komenského východisko, ten ráj srdce, únikem ze skutečnosti. Je představou, do které Jan Amos vtělil touhy zmučeného muže, jemuž kdesi daleko umřela žena a děti. Jen v tom svém ráji srdce našel opuštěný a pronásledovaný muž upokojení pro svou ohromnou bolest a trápení.
Bylo to tak skutečně? Quo vadis, Jene Amosi? Do ráje se nikdy nevrátíš, to dobře víš. Žádný ráj srdce není. Můžeš jít jen dál. Když jsem přečetl ten barokní cestopis lidského života až k posledním listům (a dalo to práci), měl jsem pocit nevýslovné krásy a úlevy.
Jestli Janu Amosovi dobře rozumím, chce po mně to, co sám udělal: sbalit truhlu, zase se zvednout a vykročit. Dokonce se Jan Amos odvážně znovu zamiloval a oženil. S důvěrou, že je na Hospodinu, aby vedl naše cesty. Namísto neskutečných rájů vymalovaných ve snech a přáních můžeš krok za krokem dojít k tomu, co dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. Odvrať se od zlého a poznávej dobro. S důvěrou tak znovu vykroč do práce.
Nic jiného nezbylo ani Marii, Josefovi a jejich synovi, o nichž Bible na celých třicet let po Ježíšově narození mlčí.

„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.“ Kniha Přísloví 3:5–8
Když Jan Amos Komenský napsal svůj Labyrint světa a ráj srdce, bylo jasné, že všichni kolem znají jen ten labyrint. Labyrint barokní války, andělská křídla vyválená v blátě a všudypřítomný puch morové smrti. Bludiště, které má jen jednu cestu ven. Tu cestu ven zná málokdo a kdyby nebylo klubíčko Ariadnino, nenašel by cestu ani stavitel labyrintu Daidalos. Tak je to v mýtech. A tak je to i v životě. Jdeme kupředu stylem „pokus–omyl“, bez pomoci shůry jsme ztraceni.
Renesanční umělec Bartolomeo Veneto v roce 1510 namaloval olejovými barvami na dřevo portrét mladého muže, který měl na prsou, přímo na srdci, obraz labyrintu. To Jan Amos asi neviděl, v Benátkách nebyl, ale vyjádřil svým spisem úplně stejné přesvědčení o sto let později. Téměř bezvýchodné lidské kolotání. Ve skutečnosti je v jeho spisu vymalován spíše labyrint jeho i našeho srdce než labyrint světa.
A budeme-li upřímní, pak je Komenského východisko, ten ráj srdce, únikem ze skutečnosti. Je představou, do které Jan Amos vtělil touhy zmučeného muže, jemuž kdesi daleko umřela žena a děti. Jen v tom svém ráji srdce našel opuštěný a pronásledovaný muž upokojení pro svou ohromnou bolest a trápení.
Bylo to tak skutečně? Quo vadis, Jene Amosi? Do ráje se nikdy nevrátíš, to dobře víš. Žádný ráj srdce není. Můžeš jít jen dál. Když jsem přečetl ten barokní cestopis lidského života až k posledním listům (a dalo to práci), měl jsem pocit nevýslovné krásy a úlevy.
Jestli Janu Amosovi dobře rozumím, chce po mně to, co sám udělal: sbalit truhlu, zase se zvednout a vykročit. Dokonce se Jan Amos odvážně znovu zamiloval a oženil. S důvěrou, že je na Hospodinu, aby vedl naše cesty. Namísto neskutečných rájů vymalovaných ve snech a přáních můžeš krok za krokem dojít k tomu, co dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. Odvrať se od zlého a poznávej dobro. S důvěrou tak znovu vykroč do práce.
Nic jiného nezbylo ani Marii, Josefovi a jejich synovi, o nichž Bible na celých třicet let po Ježíšově narození mlčí.

Aplikace Youradio Talk

Adventní kalendář - Labyrint lidského srdce (20.)

Poslechněte si podcast