Nový kostel v Litomyšli

Náboženství / spiritualita

Křesťanství

Adventní kalendář - Ježíš Nazaretský (13.)

Daniel Kvasnička

Podcasty z betonového Nového kostela v Litomyšli

„Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova proroků, že bude nazýván Nazaretský.“ Matoušovo evangelium 2:23
Kde je vlastně Ježíš doma? Spočítali jej v Betlémě, azyl měl jako běženec v Egyptě a vyrostl v Nazaretě bez zvláštní pozornosti. Dost ze svého produktivního času prožil v Jeruzalémě a podle svých slov nemá, kde by hlavy složil. Teď je známým všude, je bohatým a nemá nic, kamkoliv přijde, tam se shromáždí lidé. Je vítán v cizích domech a nikde nemá svůj domov. Paradox, který se vždycky opakuje v životech těch, kteří nějak přispěli lidstvu. Mohli by vyprávět o zvláštní samotě.
Když se Ježíš ubránil pokušením na poušti a andělé jej pak obskakovali, jeho první cesta vedla domů, do Nazareta. Quo vadis, Domine!? Tos nevymyslel moc dobře! Ježíš ale záměrně prokázal svému městu čest tím, že na něj pamatoval v první řadě. Rabínské zkoušky na poušti přece složil dostatečně dobře a jeho primice má být samozřejmě doma v Nazaretě!
Jako vždycky, jeho kroky vedly v sobotu do synagógy. Přečetl z proroka poté, co někdo přečetl pravidelná slova z Tóry. A když mu všichni viseli na rtech, dodal sousedům a známým, že to prorok napsal o něm. Řekl jen celou pravdu. Všechna ta Izajášova slova o pomazaném Mesiáši skutečně byla o něm. V sobotní škole, v pravidelném obecním shromáždění, nastal ale rozruch jako na demonstraci. Lidé nesnášeli, když jim někdo připomínal velké proroky Eliáše a Elíšu v časech národní bídy, slabosti a proher. A hlavně, neměli rádi, když se vyzdvihovala víra těch druhých, jakýchsi cizáků! Měla být řeč přece o slovutných činech hrdinných Nazareťanů. Mělo se mluvit o jejich víře v Hospodina a blahoslavené paměti otců. Ježíš měl složit poklonu těm, kdo postavili nazaretskou synagogu! Tak nějak… Zcela na rovinu: Ježíš by ani dnes žádné volby nevyhrál!
Když jej v Nazaretě vyhnali na ostroh skály, aby jej shodili dolů, neutekl. Došel až tam a pak beze slova prošel jejich středem. Žádné další slovo, nic. Žádné strkanice, ale síla osobnosti, která mu vyklízela cestu. Přece se s nimi nebude prát!
Kde jsme vlastně doma? Je to jen naše hrdinné Česko? Nebo jsme také a zároveň Evropané? Znepokojuje nás jiná vlajka výše na žerdi než ta naše? Uděláme pro své vlastní lidi všechno jen proto, aby nás opět zvolili? Mlčíme, když by se mělo mluvit, a mluvíme ve chvíli, když už je třeba mlčet?
Ježíš byl skutečně doma až v nebesích a my tam s ním určitě dojdeme také!

„Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova proroků, že bude nazýván Nazaretský.“ Matoušovo evangelium 2:23
Kde je vlastně Ježíš doma? Spočítali jej v Betlémě, azyl měl jako běženec v Egyptě a vyrostl v Nazaretě bez zvláštní pozornosti. Dost ze svého produktivního času prožil v Jeruzalémě a podle svých slov nemá, kde by hlavy složil. Teď je známým všude, je bohatým a nemá nic, kamkoliv přijde, tam se shromáždí lidé. Je vítán v cizích domech a nikde nemá svůj domov. Paradox, který se vždycky opakuje v životech těch, kteří nějak přispěli lidstvu. Mohli by vyprávět o zvláštní samotě.
Když se Ježíš ubránil pokušením na poušti a andělé jej pak obskakovali, jeho první cesta vedla domů, do Nazareta. Quo vadis, Domine!? Tos nevymyslel moc dobře! Ježíš ale záměrně prokázal svému městu čest tím, že na něj pamatoval v první řadě. Rabínské zkoušky na poušti přece složil dostatečně dobře a jeho primice má být samozřejmě doma v Nazaretě!
Jako vždycky, jeho kroky vedly v sobotu do synagógy. Přečetl z proroka poté, co někdo přečetl pravidelná slova z Tóry. A když mu všichni viseli na rtech, dodal sousedům a známým, že to prorok napsal o něm. Řekl jen celou pravdu. Všechna ta Izajášova slova o pomazaném Mesiáši skutečně byla o něm. V sobotní škole, v pravidelném obecním shromáždění, nastal ale rozruch jako na demonstraci. Lidé nesnášeli, když jim někdo připomínal velké proroky Eliáše a Elíšu v časech národní bídy, slabosti a proher. A hlavně, neměli rádi, když se vyzdvihovala víra těch druhých, jakýchsi cizáků! Měla být řeč přece o slovutných činech hrdinných Nazareťanů. Mělo se mluvit o jejich víře v Hospodina a blahoslavené paměti otců. Ježíš měl složit poklonu těm, kdo postavili nazaretskou synagogu! Tak nějak… Zcela na rovinu: Ježíš by ani dnes žádné volby nevyhrál!
Když jej v Nazaretě vyhnali na ostroh skály, aby jej shodili dolů, neutekl. Došel až tam a pak beze slova prošel jejich středem. Žádné další slovo, nic. Žádné strkanice, ale síla osobnosti, která mu vyklízela cestu. Přece se s nimi nebude prát!
Kde jsme vlastně doma? Je to jen naše hrdinné Česko? Nebo jsme také a zároveň Evropané? Znepokojuje nás jiná vlajka výše na žerdi než ta naše? Uděláme pro své vlastní lidi všechno jen proto, aby nás opět zvolili? Mlčíme, když by se mělo mluvit, a mluvíme ve chvíli, když už je třeba mlčet?
Ježíš byl skutečně doma až v nebesích a my tam s ním určitě dojdeme také!

Aplikace Youradio Talk

Adventní kalendář - Ježíš Nazaretský (13.)

Poslechněte si podcast