Školy se věnují hlavně podprůměrným žákům, ty nadané zanedbávají

Pedagogicko-psychologické poradny, výchovné poradkyně, individuální plány, asistenti. To vše se točí zejména kolem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Ti mimořádně nadaní mají tak trochu smůlu. V lepším případě jsou odsouzeni k samostudiu, v horším případě k mnohaleté nudě nepodmíněně. Kvůli nepozornosti bývají neprávem ocejchováni jako ADHD a především má společnost zato, že když jsou chytří, tak si přece poradí sami.