Čestmír Strakatý

Společnost

Dokumentární

Stanislav Havlíček. O hladovějících dětech a kolektivní vině, utrpení kvůli politickým rozhodnutím, ale i o tom, že Gaza není jen dav fanatických džihádistů

Výjimečné autorské rozhovory, které jdou do hloubky témat i příběhů lidí, kteří by Vás měli zajímat.

Za měsíční předplatné na Herohero.co/cestmir dostanete obsah bez reklam a v plné délce. Budeme v kontaktu a vy budete u dalšího rozvoje a nových výhod.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Vždycky, když se vrátím, uvědomím si, jak moc se máme dobře a jak nám chybí nadhled nad tím, jak žijeme,“ říká farmaceut Stanislav Havlíček, který s Lékaři bez hranic jezdí na humanitární mise – byl například v Jemenu, Etiopii, Bangladéši nebo Palestině. Jako příklad toho, jak si v Česku neumíme představit situace v jiných zemích, uvádí, jak nenásilná u nás byla sametová revoluce. Je to podle něj rarita, a když lidé ve světě bojují o demokracii nebo svá práva, většinou riskují své životy. Na prahu občanské války je teď například Jižní Súdán, ze kterého se Havlíček naposledy vrátil, a připomíná také aktuální situaci v Gaze, která vzbuzuje velké společenské debaty. „Lidé tam nevědí, co bude. Nevědí, jak dlouho to bude trvat. Jsou závislí na pomoci zvenčí. Pro mě je těžko představitelné, že by se tady mohlo stát něco podobného,“ popisuje farmaceut. K současnému dění v oblasti říká, že v Pásmu Gazy žijí dva miliony lidí, na které nelze uplatnit kolektivní vinu a trest. Pokud je šestiměsíční dítě, které hladoví dva měsíce, nelze se na něj podle Havlíčka dívat jako na teroristu. Podle něj to, co lidé vidí v médiích, je naprosto jiná zkušenost než ta, kterou získá člověk na vlastní oči. Na debatách se ho dokonce často lidé ptají, jestli v Gaze viděl někoho z Hamásu. Havlíček na to ale prý jen těžko odpovídá, když vedle militantního křídla organizace existuje i politické uskupení, jehož součástí jsou například i úředníci pracující ve zdravotnictví. Na tamější dvoumilionovou populaci podle něj nelze nahlížet jen jako na dav fanatických džihádistů – jsou to normální lidé. „Je tam spousta lidí, kteří trpí špatnou politikou svého vedení, ale nemůžou s ním nic dělat. Nemůžou dojít na Václavák a zacinkat klíčema,“ vysvětluje farmaceut. Havlíček byl naposledy v Pásmu Gazy loni na začátku roku a neumí si představit, jak náročná může být situace v oblasti teď, když dochází k blokování humanitární pomoci. Jak vnímá útoky na humanitární pracovníky a lékaře? Myslí si, že pod nemocnicemi mohou být tunely Hamásu? Proč si z Gazy přivezl rozčarování? Jaký je podle něj rozdíl mezi potrestáním viníků a pomstou? A proč chce jít do politiky? I to se dozvíte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA<a href="https://herohero.co/CESTMIR"> ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠</a><a href="https://forendors.cz/CESTMIR%E2%81%A0">⁠⁠⁠</a> A<a href="https://forendors.cz/CESTMIR%E2%81%A0"> ⁠</a><a href="https://forendors.cz/CESTMIR">HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR</a> „Vždycky, když se vrátím, uvědomím si, jak moc se máme dobře a jak nám chybí nadhled nad tím, jak žijeme,“ říká farmaceut Stanislav Havlíček, který s Lékaři bez hranic jezdí na humanitární mise – byl například v Jemenu, Etiopii, Bangladéši nebo Palestině. Jako příklad toho, jak si v Česku neumíme představit situace v jiných zemích, uvádí, jak nenásilná u nás byla sametová revoluce. Je to podle něj rarita, a když lidé ve světě bojují o demokracii nebo svá práva, většinou riskují své životy. Na prahu občanské války je teď například Jižní Súdán, ze kterého se Havlíček naposledy vrátil, a připomíná také aktuální situaci v Gaze, která vzbuzuje velké společenské debaty. „Lidé tam nevědí, co bude. Nevědí, jak dlouho to bude trvat. Jsou závislí na pomoci zvenčí. Pro mě je těžko představitelné, že by se tady mohlo stát něco podobného,“ popisuje farmaceut. K současnému dění v oblasti říká, že v Pásmu Gazy žijí dva miliony lidí, na které nelze uplatnit kolektivní vinu a trest. Pokud je šestiměsíční dítě, které hladoví dva měsíce, nelze se na něj podle Havlíčka dívat jako na teroristu. Podle něj to, co lidé vidí v médiích, je naprosto jiná zkušenost než ta, kterou získá člověk na vlastní oči. Na debatách se ho dokonce často lidé ptají, jestli v Gaze viděl někoho z Hamásu. Havlíček na to ale prý jen těžko odpovídá, když vedle militantního křídla organizace existuje i politické uskupení, jehož součástí jsou například i úředníci pracující ve zdravotnictví. Na tamější dvoumilionovou populaci podle něj nelze nahlížet jen jako na dav fanatických džihádistů – jsou to normální lidé. „Je tam spousta lidí, kteří trpí špatnou politikou svého vedení, ale nemůžou s ním nic dělat. Nemůžou dojít na Václavák a zacinkat klíčema,“ vysvětluje farmaceut. Havlíček byl naposledy v Pásmu Gazy loni na začátku roku a neumí si představit, jak náročná může být situace v oblasti teď, když dochází k blokování humanitární pomoci. Jak vnímá útoky na humanitární pracovníky a lékaře? Myslí si, že pod nemocnicemi mohou být tunely Hamásu? Proč si z Gazy přivezl rozčarování? Jaký je podle něj rozdíl mezi potrestáním viníků a pomstou? A proč chce jít do politiky? I to se dozvíte v rozhovoru.

Aplikace Youradio Talk

Stanislav Havlíček. O hladovějících dětech a kolektivní vině, utrpení kvůli politickým rozhodnutím, ale i o tom, že Gaza není jen dav fanatických džihádistů

Poslechněte si podcast