
Tereza Semotamová: Audio, sebereflexe, utopie, elitářskost v umění a touha po facce

Do třetího dílu podcastové série přijala pozvání Tereza Semotamová. V úvodu se ozvala Terezina cesta k psaní i divadlu a studium Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristky na JAMU. Promýšlení autorské pozice v situaci psaní ať už prózy, blogových zápisků nebo dramatických textů pro rozhlas a divadlo pak rámuje celý rozhovor. Jak balancovat mezi samotou a potřebou sdílení při psaní pro divadlo? Být nejblíž, ale zároveň se úplně neúčastnit? Pobývání s tématem a hledání nástrojů k jeho uchopení Tereza popisuje při sebereflexi práce na rozepsaném divadelním textu. Představuje zdroje, které s ním hnuly, zejména vhled do ekonomických teorií a pojmu ekonomie (či mentality) nedostatku Eldara Shafira. Jak vysvětluje v knize Utopie pro realisty Rutger Bregman, pokud lidé vnímají něco (čas, peníze, jídlo) jako nedostatkové, jejich chování, reakce a kognitivní schopnosti se mění. Jaké tvůrčí a pečující strategie lze rozvíjet při tematizaci závažných sociálních či politických problémů současnosti a budoucnosti a kdo je adresátem naší tvorby? Může být divadlo prostorem pro utopii, místem pro opakované kladení „nechtěných otázek“, které Tereza vnímá jako projev vnitřního anarchismu? V otázce oslovování různých vrstev čtenářů či diváků jsme se dostali k sebereflexi HaDivadla i možnostem marketingu. Skrze vhled do interpretace románu Zeď Marlen Haushoferové, jehož inscenaci HaDivadlo aktuálně připravuje, pak Tereza přinesla také pár tipů k četbě: mezi nimi například prózu Tady je všechno ještě možné Gianny Molinari. Je ještě všechno možné – v divadle budoucnosti? — Moderují: Anna Prstková, Matěj Nytra. Host: Tereza Semotamová.
Popis podcastu
Když se nemůže divadlo hrát, nabízí tento unikátní odstup alespoň možnost divadlo reflektovat. V mnoha textech a rozhovorech o budoucnosti divadla se mluví o takzvané třetí divadelní reformě. Pojem navazuje na myšlení Kazimierze Brauna, který za první divadelní reformu označoval proměnu divadla na přelomu 19. a 20. století a za druhou dění spjaté s kontrakulturním hnutím šedesátých let. Jaký by měl být charakter třetí divadelní reformy – dnes, v časech, kdy pandemie koronaviru naplnila vizi Heinera Müllera, jenž vybízel divadla na rok zavřít, abychom pochopili jejich hodnotu? Dá se začít tam, kde jsme skončili? Jaké jsou nejzajímavější koncepty a nástroje, kterými můžeme začít revizi divadla? A je divadlo ve svém posledním tažení, nebo se naopak může stát po filmu, který ovládl 20. století, vůdčím druhem umění pro svoji neredukovatelnost do online prostoru? Co jsou otázky divadla budoucnosti? A proč divadlo potřebujeme? Kolektiv HaDivadla vytvořil tento podcast ve snaze sdílet rozhovory o budoucnosti divadla s lidmi, s nimiž se rádi o divadle bavíme. Příjemný poslech! — www.hadivadlo.cz