
Dominika Široká: Mýty o německojazyčném divadle, (post)migrantské divadlo, udržitelnost festivalů

V pátém díle našeho podcastu jsme si povídali s Dominikou Širokou o její cestě za divadlem a následným „german dreamem“ – prací na pozici asistentky dramaturgie v Schauspiel Köln. Posloužilo nám to jako pružný odrazový můstek k tématu migrantského a postmigrantského divadla a xenofobních stereotypů v Německu. Po pojmenování situací strukturálního rasového násilí, se kterým se Dominika setkala u tvorby kolínské inscenace Herero_Nama, jsme se dotkli nejvíce traumatických kauz tohoto problému a také nedávného přejmenování Ministerstva vnitra Německé spolkové republiky na Ministerstvo vnitra, stavebnictví a vlasti. Diskuze nad těmito pojmy tvoří pozadí pro naše připomenutí dnes už kultovního Maxim Gorki Theater pod vedením Shermin Langhoffové, ale také hnihy Vaše vlast je naší noční múrou (Eure Heimat ist unser Albtraum), kterou sepsal kolektiv autorů z postmigrantských generací hlásících se dnes v Německu o slovo. Otevřeli jsme také téma kvót pro ženské tvůrkyně zavedených na festivalu Theatertreffen a v dramaturgii divadla v Karlsruhe jakožto možných nástrojů k hledání emancipovanější a spravedlivější kultury. Řeč došla i na mnohovrstevnatost konotací z používání pop-kultury jako nástroje neelitářské a srozumitelné kultury – jak v divadle, tak i v performativitě aktivistických událostí. Snažili jsme se během rozhovoru vracet k identifikování různých mýtů spojených s německým divadlem v českém prostředí. V závěru jsme si povídali o budoucnosti mezinárodních divadelních festivalů, stejně jako „velkých scénografií“ inscenací a jejich vztazích k egu a kreditu jednotlivých tvůrců jakožto značek. Dotkli jsme se také našich osobních migrantských stop a zamysleli se nad tím, kam vedou, co vnímáme jako náš domov a jaké jsou výhody i úskalí nomádství. — Moderují: Ivan Buraj, Matěj Nytra, Anna Prstková. Host: Dominika Široká.
Popis podcastu
Když se nemůže divadlo hrát, nabízí tento unikátní odstup alespoň možnost divadlo reflektovat. V mnoha textech a rozhovorech o budoucnosti divadla se mluví o takzvané třetí divadelní reformě. Pojem navazuje na myšlení Kazimierze Brauna, který za první divadelní reformu označoval proměnu divadla na přelomu 19. a 20. století a za druhou dění spjaté s kontrakulturním hnutím šedesátých let. Jaký by měl být charakter třetí divadelní reformy – dnes, v časech, kdy pandemie koronaviru naplnila vizi Heinera Müllera, jenž vybízel divadla na rok zavřít, abychom pochopili jejich hodnotu? Dá se začít tam, kde jsme skončili? Jaké jsou nejzajímavější koncepty a nástroje, kterými můžeme začít revizi divadla? A je divadlo ve svém posledním tažení, nebo se naopak může stát po filmu, který ovládl 20. století, vůdčím druhem umění pro svoji neredukovatelnost do online prostoru? Co jsou otázky divadla budoucnosti? A proč divadlo potřebujeme? Kolektiv HaDivadla vytvořil tento podcast ve snaze sdílet rozhovory o budoucnosti divadla s lidmi, s nimiž se rádi o divadle bavíme. Příjemný poslech! — www.hadivadlo.cz