HaDivadlo — Centrum experimentálního divadla

Společnost

Divadelní umění

Filosofie

Umění

Barbora Etlíková: Role a postavení divadelní kritiky, reflexe jako tělesná zkušenost, rozšiřování emocionality

Budoucnost divadla

Když se nemůže divadlo hrát, nabízí tento unikátní odstup alespoň možnost divadlo reflektovat. V mnoha textech a rozhovorech o budoucnosti divadla se mluví o takzvané třetí divadelní reformě. Pojem navazuje na myšlení Kazimierze Brauna, který za první divadelní reformu označoval proměnu divadla na přelomu 19. a 20. století a za druhou dění spjaté s kontrakulturním hnutím šedesátých let. Jaký by měl být charakter třetí divadelní reformy – dnes, v časech, kdy pandemie koronaviru naplnila vizi Heinera Müllera, jenž vybízel divadla na rok zavřít, abychom pochopili jejich hodnotu? Dá se začít tam, kde jsme skončili? Jaké jsou nejzajímavější koncepty a nástroje, kterými můžeme začít revizi divadla? A je divadlo ve svém posledním tažení, nebo se naopak může stát po filmu, který ovládl 20. století, vůdčím druhem umění pro svoji neredukovatelnost do online prostoru? Co jsou otázky divadla budoucnosti? A proč divadlo potřebujeme? Kolektiv HaDivadla vytvořil tento podcast ve snaze sdílet rozhovory o budoucnosti divadla s lidmi, s nimiž se rádi o divadle bavíme. Příjemný poslech! — www.hadivadlo.cz

Šestý díl naší série rozhovorů přináší setkání s Barborou Etlíkovou, divadelní kritičkou, teoretičkou i autorkou, která ve své disertaci zkoumala fenomény diváckého subjektu či východiska kognitivní psychologie v percepčním aktu. Začali jsme vzpomínkou na dětství mezi divadelními císaři a antilopami a divadlem jako zakoušením ve vlivu Bářina otce – pedagoga AMU Jaroslava Etlíka. Rozpravu nad tvořením vlastní metody jsme vedli mimo jiné skrz připomenutí našich „vychýlených“ diváckých zkušeností ze zahraničních cest za divadlem i v rozhraní pandemické digitální distribuce. Bára připoměla svou práci na analýze Pitínského legendární inscenace Spříznění volbou a popsala, v čem může být ošemetná nejen v kritickém přístupu tzv. hybris nulového bodu. Dotkli jsme se i aktuálního přechodu kritiky na internet a do blogosféry, kterou se Bára chystá brzy prozkoumat vlastní platformou (pracovní název: Podhoubí). Na popud textu Manifesto britského teoretika Simona Bowese, který si spolu s dalšími zdroji přivezla Bára ze stáže v londýnské Live Art Development Agency, jsme otevřeli složité téma postavení kritika v síti prací: řešili jsme kontrast kritiky jakožto povolání versus nemožnost se soustředěnou činností uživit, jelikož příjmy recenzentům lépe mohou plynout ze specializace redaktorské, akademické nebo ze zaměstnání zcela mimo obor. Nezastupitelnou roli kritiky jsme přitom našli jak ve vztahu k tvůrcům (a pojmenovali jsme, v čem je smysluplné udržovat si vědomí „rampy“ mezi kritikem a umělcem a jaké má hranice), tak i vedle veřejnosti (publika) při financování souborů a institucí, které jsou vyzývány ohlasy nebo úspěchy ve výročních cenách při hodnocení dokládat. Naše povídání provázely reflexe jazykových metod nejen psaní recenzí a v závěru Bára – skrze příběh svého dopisovacího, donátorského přátelství s ženou z ohroženého Haiti, který adaptovala nedávno do románové formy – postihla téma globální komunikace a jejích možných světů. Slíbili jsme si, že se uvidíme na nejbližší živé premiéře! Ať žije budoucnost divadla! — Moderují: Matěj Nytra, Anna Prstková. Host: Barbora Etlíková.

Aplikace Youradio Talk

Barbora Etlíková: Role a postavení divadelní kritiky, reflexe jako tělesná zkušenost, rozšiřování emocionality

Poslechněte si podcast