Autismus jako dětská diagnóza aneb Jak jsem se po vzoru společnosti nechala napálit

Nelhala jsem, když jsem řekla, že se mně a mojí rodině ulevilo v momentě, kdy jsme se dozvěděli, že je Martin skutečně autista. Pravdou ale je, že moje podvědomí někdy pracuje jinak, než bych chtěla. Moje maminka vždycky říká, že mám o bratrově autismu otevřeně mluvit, aby si lidé z mého okolí uvědomili, co všechno to obnáší. I přesto mám ale chvílemi pocit strachu. Je to zvláštní, vlastně tu ani nejde o mě osobně. Lidé ale soudí a umí se vysmát tak snadno, že se člověk už dopředu bojí a stydí zároveň a místo toho, aby udělal správnou věc a pokusil se o osvětu, tak se raději stáhne a mlčí. 👉 Více článků najdete na webu www.autismport.cz 🎧 Přejeme příjemný poslech.