Unie se neobejde bez vojenské síly a vůle ji použít. A tu má jen několik málo zemí, zaznělo na adresu EU drsně a bez obalu už v polovině devadesátých let

Ve druhé polovině roku 1996 vygradovala vnitřní debata mezi vládami členských zemí a institucemi EU o přípravě společné měny a budoucích makroekonomických a rozpočtových pravidel, kterými se budou řídit státy začleněné do „měnové unie“. Na pozadí tohoto horečného jednání se diskuse o budoucím rozšíření EU o státy střední a východní Evropy odehrávala jen okrajově a nedocházelo k žádným výrazným posunům. Mezi nejpozoruhodnější rozhovory a výměny názorů, o kterých Josef Kreuter v této kapitole referuje, je setkání s francouzským velvyslancem při EU Pierrem de Boissieu, který se o vývoji a budoucnosti EU vyjadřoval brilantně, drsně a bez obalu. Z dnešního hlediska je zajímavé číst názor, že společná evropská zahraniční a bezpečnostní politika se neobejde bez vojenské síly a vůle ji použít. Jak vidno, debata, kterou EU prožívá dnes v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině, byla palčivou už před 26 lety, aniž se od té doby cokoli základního změnilo.