„Jestli si někteří čeští politikové myslí, že vstoupí do EU proto, aby ji mohli rozložit, tak se mýlí“

V létě a na podzim roku 1995 došlo při sbližování České republiky a dalších kandidátských zemí s EU k několika důležitým posunům. Na summitech v Cannes a posléze v prosinci v Madridu stanovila EU jakýsi náznak harmonogramu pro přístupová jednání. Potvrdilo se, že aspoň s první skupinou uchazečů spustí první část jednání, takzvaný legislativní screening, v roce 1998. Velvyslanec Kreuter líčí, jak se vyvíjely postoje jednotlivých členských států k perspektivě rozšíření i to, jak bylo obtížné přesvědčit české politiky, vládní i opoziční, o významu přístupových jednání a nutnosti se na ně velmi dobře připravit – je to docela podobné dnešním komentářům před nadcházejícím českým předsednictvím v EU. Jeho žehrání na slabiny a nízkou kvalitu české státní správy by také dnes leckde ještě platilo. Naštěstí se však už Česko nemusí soužit s reputačním handicapem, který tehdy představoval stále euroskeptičtější Václav Klaus.