„Každý národ protestuje jinak. A my?“ O pojmu domov s Evou a Eliškou.
Dnešní díl cyklu Erasmus time bude tak trochu netradičně v češtině. Povídat si budeme s Evou Bučekovou a Eliškou Kubečkovou, studentkami Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, které v prosinci 2025 vyjely na několikadenní Erasmus pobyt do Belgie na mezinárodní studentský workshop BIP (Blended Intensive Project) European Audio Storytelling Exchange. Dozvíme se, jaké to bylo spolupracovat v úzké skupině tvůrců, kde každý mluví jiným jazykem, i co pro obě studentky znamená DOMOV a jak ho umělecky během workshopu zpracovaly. Poslechneme si tři krátké audio nahrávky pořízené právě v mezinárodní spolupráci přímo v Belgii a dotkneme se i dalších témat – třeba i toho, jak se v různých zemích protestuje proti politice.
Eva Bučeková – Vrány z Destelheide (od 6:15):
Audio deník Evy Bučekové zachycuje jednu workshopovou neděli v belgickém Destelheide, těsně před odevzdáním tříminutového audio cvičení. Proud myšlenek, nálad a drobných postřehů, které se skládají do osobní mapy místa ačasu. Nahrávka funguje jako intimní vhled do mezinárodní komunity umělců a studentů, kteří spolu tráví víkend. Prostorem přirozeně prostupují různé jazyky – slovenština, polština, angličtina – vícejazyčnost tu není téma, ale realitaspolečného soužití. Vrány z Destelheide jsou pocitovým záznamem přítomnosti. O soustředění, lehké nejistotě i sdíleném tichu. O tom, jak může krátký čas na cizím místě vytvořit dočasný domov, který existuje hlavně ve zvuku.
Eliška Kubečková – The Vaze (od 22:35):
The Vaze (Váza) je krátký hraný dokument Elišky Kubečkové ajejí kolegyně Mo z Antverp. Formálně jednoduchý, koncepčně hravý experiment sleduje jednu domácnost z nečekané perspektivy – z pohledu vázy stojící na kuchyňském stole. Váza je tichý svědek každodenních rituálů, snídaní, palačinek, smíchu i ticha. Posloucháme vykonstruovanou domácnost jako laboratorní vzorek a klademe otázku: co vlastně znamená domov? Je to místo, vztahy, zvuky, vůně? Nebo spíš pocit bezpečí, který se může stejně snadno rozpadnout?
Eva Bučeková – Drup Drrup Druuuup Drup (od 30:45):
Krátký pocitový soundart, ve kterém se rytmus stává vyprávěním. „Drup, drrup, druuup, drup“ nejsou jen zvuky, ale kapky – déšť dopadající na parapet, do kaluže, na střechu. Minimalistická zvuková kompozice pracuje s vrstvením hlasů a jazyků, které se prolínají stejně přirozeně jako voda stékající po skle. Různé řeči se tu mísí bez překladu, význam se rozplývá a zůstává atmosféra. Jemná melancholie, soustředění na detail, na drobný zvuk, který jinak zaniká v ruchu světa. Drup Drrup Druuuup Drup je zvuková nálada.Krátký déšť, který po sobě zanechá ticho.
Moderace: Tereza Reková
Zvuk: Jerguš Čermák, Dominik Steiner
Příjemný poslech.