Dějiny bez konce: Je předávání státních vyznamenání monarchistický přežitek?

Který z porevolučních prezidentů udělil nejvíce státních vyznamenání ženám a proč Jiřina Bohdalová získala jako jediná žena české národnosti Řád bílého lva nejvyšší třídy? Co nám říkají udělené ceny o tom, co jako společnost zastáváme za hodnoty? A jaké osobnosti bychom si jako společnost měli připomínat? V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme si pozvali uměleckou skupinu měkký í, s kterým jsme probrali jejich výzkum na téma udílení státních vyznamenání. Státní vyznamenání nabízí spíš přehlídku osobností, které budí nejmenší kontroverze, nebo stvrzují zahraniční diplomatické vztahy. Ostatně tak fungovaly státní vyznamenání i za první republiky. Podobně jako se tehdy po vzniku samostatného Československa řešilo, jestli by nebylo lepší udílení státních vyznamenání zrušit jako monarchistický přežitek, se něco podobného řešilo i po revoluce 1989, kdy byl ceremoniál udílení státních vyznamenání vnímán jako nástroj upevňování vazeb a náklonnosti ke komunistickému režimu. Nebylo by lepší tradici udílení státních vyznamenání úplně zrušit? Nebo změnit jejich fungování, aby lépe vyjadřovaly hodnoty, na kterých jako společnost stojíme, nebo ke kterým bychom se měli vztahovat? Díl vzniká ve spolupráci se scénou pro současné živé umění Terén. Kolektiv měkký í uvede dne 28. října v klubu zastupitelů v Brně slavnostní předávání nultého ročníku ocenění Řád Bílé lvice, jenž probíhá v rámci sedmého dílu STÁTKŮ. Akce proběhne jako autorsky pojatý ceremoniál, který představí východiska nově vzniklého ocenění a jeho první laureátstvo.