#10 | Spisovatelský fuckup: Upřímně o tom, jak nikdo nepřišel na mé veřejné čtení

V hlavě jsem měla různé katastrofické scénáře, ale v životě by mě nenapadlo, že nedorazí vůbec nikdo…

Během mé spisovatelské cesty se stala spousta fuckupů. Vždycky, když se po nějakém chytám za hlavu, si říkám: „Jsem v tom sama? Děje se tohle jenom mně? Anebo se tím prostě jenom nechlubíme?" Ani já jsem je nijak zvlášť nerozhlašovala. Protože co když přiznání neúspěchů ještě sníží tu mou hodnotu, to moje „dost"? Přitom mám sama moc ráda, když někdo odkryje své srdce a ukáže mi hloubku, o které jsem ani nevěděla, že tam je. Která se skrývá za úsměvy, úspěchy a radostmi. Z těchto momentů se učím nejvíc.

Takže tady to je, jeden z momentů, během kterého se mi zatřásla země pod nohama, rozpadlo se mi ego a sebevědomí zažilo pořádný sešup z horské dráhy.

V desáté epizodě vám povyprávím o tom, jaké to pro mě bylo, když se mi veřejné čtení nevydařilo. O svých pocitech, se kterými jsem se musela poprat. A protože jsem se na čtení připravila, odvyprávím vám ho tak, jak jsem se chtěla představit. I s ukázkami z mých knih Zbožňuju tě navždy a Baculka. Čtení mělo název Lásky prožíváme všichni a láska k psaní je jedna z nich. Tak děkuju, že jsem se vám mohla vypovídat. ♥