Syn číslo 4 zbortil celý můj výchovný systém. Kdykoliv jsem ho pochválil, byl rád. Vychutnával si každou pochvalu. Časem se na nich stal dokonce závislí. Chtěl pochvalu za každý nalezený kamínek, za každé vyrobené hovínko i za každý vyčištěný zub. Naopak, když byl pokárán, zatvrdil se, trucoval. Kupříkladu dělal vše proto, aby zákaz sledování večerníčku…
Read More
Dušičky, tedy svátek všech svatých, jsem jako dítě míval velmi rád. Miloval jsem návštěvu hřbitova s rodiči. Podzim, brzo se stmívalo a hřbitov byl osvícený nádhernými blikotajícími světélky svíček. Ti movitější zesnulí mívali u náhrobků i petrolejové lucerničky. V rukou jsem svíral normovanou hřbitovní svíci v ceně 1,70 Kčs a těšil se, až ji zapálím […]
The post #02: Moje Dušičky aneb Pohřben zaživa first appeared on 6 krát fotrem .
Když jsem měl dvě děti, kamarádi se mi smáli. Říkali: „Dvakrát sis vrznul a máš hned dvě děti. Ty jsi neuvěřitelný smolař.“ Nepřišlo mi to vtipné ani trochu. Teď mám dětí šest a kamarádi se již nesmějí. Asi jsem si vrznul víckrát než oni. A co se může honit hlavou šestinásobnému otci? Co se honí hlavou jeho šesti klukům? A bude sedmé dítě? O tom všem může být tento podcást. (A také nemusí).