„Tak tohle by nešlo, pane Foltýne,“ řekl jsem. „Takhle by to naprosto nešlo. Můžete to zahodit a začít znovu.“
Byl úplně zdrcen a namáhavě polykal. „Vy myslíte, že je to tak špatné?“
„Docela špatné,“ řekl jsem. „Máte tam dobré věci, ale dohromady je to špatné.“
Poslouchal a tichounce sahal do kláves. „Snad máte pravdu,“ řekl s námahou. „Ve mně je toho tolik… Snad to neumím dost ovládnout a uhladit…“ Najednou vstal a šel k oknu. Na zádech mu bylo vidět, že pláče.
„Koukejte, pane Foltýne,“ řekl jsem, „to by nešlo. Plakat se nesmí. Umění není hračka, aby se pro ni plakalo. Člověk nesmí myslet na sebe.“
(podle Karla Čapka)