Přijely tanky

Václav Havel znal spisovatelku Edu Kriseovou z disentu. Prožila s ním nejbouřlivější revoluční týdny a stala se nejprve jeho poradkyní a potom ředitelkou Odboru stížností a milostí na Pražském hradě. To, co se dělo tenkrát, se už nikdy nebude opakovat: vlády se chopili myslitelé, spisovatelé, filozofové... Sice bez praktických zkušeností s vládnutím, ale s těmi nejčistšími úmysly. Autorka záměrně napsala život kladného hrdiny, aby lidé dostali příklad, idol, po marasmu, v němž žili čtyřicet let. Aby pochopili, že se vyplatí být slušný a držet se své pravdy a život má smysl jenom tehdy, když ho člověk žije ve vlastní celistvosti, a že stojí za to obětovat to osobní zájmu celé společnosti. Též očišťuje pověst české národní buržoazie, rodiny, z níž Václav pocházel, a zachycuje vzpomínky Havlových kamarádů a současníků, aby z jejich paměti vystupoval Václav Havel nejopravdověji a nejživěji jako člověk se svými „výšinami i nížinami“. Dvacet pět let po sametové revoluci tyto ideály a hodnoty stále postrádáme a z prvotního nadšení jsme vystřízlivěli snad až příliš. Právě proto autorka toto vydání rozšířila o závěrečnou kapitolu, kterou výstižně nazvala Od utopie k realitě. Mapuje v ní ony nezapomenutelné první dva roky, které s Václavem Havlem na Hradě prožila. Někdy úsměvné, jindy vážné vzpomínky jsou jedinečným svědectvím doby a vycházejí vůbec poprvé.