Pátý den (Boží hod), část 4

Vánoce, Vánoce přicházejí. A naděje tě zabije, protože umírá poslední. Ve srubu na návrší Malé Fatry, kam přijel strávit poustevnické Vánoce daleko od lidí, si chtěl bratislavský scenárista původně ulevit od věčných stresů a předrozvodových hádek. Jenže osud to má i v třeskuté zimě rád horké. Nebo spíš podle hororového receptu Stephena Kinga: když si hrdina prokape unavené oči, s hrůzou zjistí, že přestal vidět. Nadobro. Že by mstivá manželka-lékárnice přešla do protiútoku a uchystala smrtonosnou past? Ostatně i sýček na nejbližším stromě protagonistovi prorokuje, že brzy přijde o rozum, i kdyby se mu v odlehlé končině podařilo přežít. Displej iPhonu přece poslepu neovládne, a proto tu může leda vrávorat a tápat, vést samomluvy s diktafonem Olympus, případně obcházet srub s revolverem Taurus 0.38, neboť kolem se pořád někdo potuluje. Je to fantom, není to fantom? Temnota tají odpověď až do štědrovečerní noci, kdy svitne… naděje?