Kapitola 17

Co by dokázalo dohnat pět rozumně uvažujících lidí k vraždě? Richardovi se na univerzitě podaří zařadit mezi elitní kroužek pěti studentů klasické řečtiny a užívá si idylu intelektuálního přátelství v uzavřené skupince. Následný rozklad sounáležitosti mu tedy připadá o to palčivější a pouští se do pátrání, co jej mohlo zapříčinit. Kdy se vlastně opojení životem a věděním proměnilo v natolik destruktivní síly, aby přimělo v podstatě sympatické hrdiny ke zločinu? „Nepovažuji se za žádného zloducha. Kdykoliv čtu v novinách o spáchaných vraždách, pokaždé mě zaráží ta zatvrzelá, skoro až dojemná sebejistota, s níž všichni ti sérioví škrtiči, úchylní pedofilové a zvrácení zločinci všeho druhu odmítají rozpoznat zlo, které se v nich skrývá, a dokonce pociťují nutkání hlásit se k jistému falešnému pojetí slušnosti: , Já jsem v podstatě velice slušný člověk.“