Audiokniha Suchý: Malý domácí tingl-tangl

Archiv Supraphonu skrývá mnoho krásných, nezapomenutelných, ale také bohužel někdy i "zapomenutých" nahrávek. Vždy je to ale pro nás událost, když takovou nahrávku objevíme... Představujeme vám doslova raritu, zajímavou a skvělou nahrávku ze "starých časů" (září 1978, studio Lucerna) na titulu určeném pouze pro digitální obchody. Zároveň nabízíme vysvětlení takové "záhady" v zasvěceném komentáři Lukáše Berného k prvnímu vydání titulu "Malý domácí tingl-tangl": Počátek 70. let zastihl Jiřího Suchého v těžkém životním i uměleckém období. Musel se vyrovnat s odchodem svého autorského i jevištního partnera Jiřího Šlitra, a navíc mu jeho morální kodex nedovolil odvolat podpis pod peticí Dva tisíce slov (1968), což nezůstalo bez následků. Nejprve tu byl příkaz k rozmetání sazby dvou knih již připravených k vydání (Ďáblova dobře placená procházka z Vinohrad a Lexikon pro zamilované), poté přišel zákaz rozhlasových i televizních vystoupení a postupné omezení práce dokonce i v divadle. Supraphon těmto "doporučením" odolával nejdéle zejména díky osobě vlivného ředitele Jaroslava Šedy, jenž tento post udržel do roku 1974. Za vedení jeho nástupce Viktora Kašáka, odborníka z úseku výroby desek, už vycházela ze Semaforu pouze retrospektivní alba a Jiří Suchý se na etiketách nových desek objevoval vesměs pouze jako textař jiných zpěváků. Plány na vydání záznamů z her Elektrická puma a Sladký život blázna Vincka, kolekce comedy songů s Naďou Urbánkovou či společné desky Suchého s C&K Vocalem všechny vyšuměly do ztracena. A když byl v roce 1980 dosazen do funkce generálního ředitele nekompromisní straník Jan Kvídera, následoval zákaz vydávat jakékoliv nahrávky se jménem Jiřího Suchého. Rozhodnutí dopadlo i na již připravenou LP desku nazvanou Malý domácí tingl-tangl, jejíž nahrávka vznikla během předchozího Kašákova vedení (měla již přiřazené i katalogové číslo Supraphon 1118 2576). Album bylo výsledkem tvůrčí spolupráce Jiřího Suchého s hudební dvojicí Jan Burian - Jiří Dědeček. Prvý jmenovaný na tuto spolupráci vzpomíná ve své knize Rychle, než to zapomenu (1990): "Od prvního seznámení nám Jiří Suchý začal nabízet spolupráci na různých podnicích, nad nimiž měl patronát. To nám strašně lichotilo a dodávalo sebedůvěru. Bohužel téměř nic z toho, co jsme plánovali, se pak nepodařilo realizovat. Ani recitál Jitky Molavcové, do něhož jsme dodali asi sedm písní, ani vystupování na prknech Semaforu v rámci juniorského týmu nazvaného Tingl tangl, pro který jsme znovu upravili naši sci-fi komedii, v níž měl Jiří Suchý hlavní roli, ani LP deska Malý domácí tingl-tangl na kterou v supraphonském studiu mluveného slova nazpívali Suchý s Molavcovou naše písničky." Album, jehož nahrávka byla dokončena 15. září 1978, tedy nakonec nevyšlo. Jiří Suchý definitivně opustil Supraphon a až do sametové revoluce spolupracoval s menším konkurenčním vydavatelstvím Panton, které nebylo tak svázané normalizačním dohledem. Bohužel už nevíme, čí zásluhou byla nahrávka Malého domácího tingl-tanglu zachráněna. Přesto se na ni zcela zapomnělo a o její existenci neměli tušení ani semaforští sběratelé. Dokonce ani sám Jiří Suchý. Teprve nyní se k posluchačům - vůbec poprvé - její vzácná historická nahrávka dostává. Slyšíme na ní nejen autora a jeho hereckou partnerku Jitku Molavcovou (která je též hlavní zpěvačkou alba), ale i další členy Semaforu: Evžena Jegorova, Naďu Urbánkovou (s její maličkou dcerou Lindou, jež o mnoho let později rovněž stráví několik sezon v Semaforu pod uměleckým jménem Jana Fabiánová), dále Jitku Novákovou, Dagmar Patrasovou či Fanču Kvapilovou, vnučku Jana Wericha, která tehdy v divadle vystupovala ve slavné Kytici. Hereckým hostem souboru je potom člen Karlínského divadla Ivo Gübel. A abychom nezapomněli - na piano doprovází dlouholetý semaforský klavírista Rudolf Danda. Na závěr ještě slova hlavního aktéra a autora, Jiřího Suchého: "Zpráva, že existuje tato nahrávka, mě zaskočila. V první chvíli jsem ani nevěděl, o co jde, ale pak se mi to počalo vynořovat z hlubin mé paměti, která stále funguje, jenomže zpomaleně. Což není pro herce to nejvýhodnější. Ale teď se probudila, a připomněla mi, že jsme kdysi vymysleli a s Jiřím Dědečkem a Janem Burianem uskutečnili Malý domácí tingl-tangl. Byl to pokus prorazit betonovou hradbu zákazů, které mě postihovaly za všech stran. Nu, nepovedlo se nám to, což se dalo čekat. Jan Kvídera, ředitel Supraphonu, dbal velmi poctivě o ideologickou čistotu socialistické kultury a nenechal si ji zaneřádit nějakým Suchým. Nu, nepovedlo se mu to, což se taky dalo čekat. Trvalo to sice půl století, ale Malý domácí tingl-tangl je tu. A s ním i hlasy mých přátel, kteří v oněch dobách nepodlehli požadavkům Strany. A já jim děkuju." Uběhlo dvaačtyřicet let od vzniku této nahrávky, ale její humor neztratil na svém kouzlu ani den. Jak se ostatně nyní můžete přesvědčit.