Jak se tatinek rozhodl ze zabijeme prase

Neuměla šplhat. Chtěla být prodavačkou jako teta Bedřiška s velkýma prsama. Nenáviděla kostel, do kterého musela chodit, a nechtěla vodit svého bratra do školky, protože byl tlustý a do punčocháčů jí s ním museli pomáhat ostatní. Měla ráda knížky a nechápala, proč ostatní ne. Měla jiné zapínání na školní aktovce a myslela si, že to je ten důvod, proč jí do její oblíbené knížky malují kosočtverce. Krátké kapitoly, vtipně odrážející dění na vesnici, trampoty dospívajícího člověka i těžké soužití s rodiči, kteří se vzali pouze a jenom kvůli vesnickým konvencím, nicméně ukazují, že je možné život brát i z té veselejší stránky. I když si na ten okamžik někdy musíte chvíli počkat. To, co se v jí dětství zdálo jako fakt a v patnácti vypadalo jako špatný sen, v osmnácti přerostlo v něco, kvůli čemu stálo za to sáhnout si na život. Na samotném konci však zjistíme, že na každý problém existují pouze dva úhly pohledu. A ten pozitivní vyhrává.