Kapitola 12, část první

Dřina a ponižování v uranových dolech.

Miroslav Hampl byl vězněm v uranových dolech. Odnesl si odtamtud podlomené zdraví a dě-sivé zážitky. Ty nevymazala ani Cena Paměti národa.

„V dětství jsem miloval vůni hlíny, s kluky jsme se brouzdali v nedalekém potoce. Teď mi hlína nasáklá vodou ztížila lopatu. Horlivě jsem se sklonil ke špinavé práci, abych nemusel zavadit o dozorcův zlý pohled. „Číslo 16 953 se nebude flákat, normy neplníš, zavřeme tě, až zčernáš.‘“

Miroslav Hampl se v padesátých letech musel na dobu jednoho roku povinně zapojit do těž-kého průmyslu. Stavba mládeže, ostravské doly, nebo Jáchymov? Vybral si třetí možnost v domnění, že se mu odsud podaří uprchnout na Západ. Na šachtě však pomohl k útěku jinému vězni a to ho odsoudilo ke třem letům těžké dřiny v uranových dolech. Podlomené zdraví, amnestie, zapojení do běžného života. Rehabilitace se nedočkal, až Pamětního odznaku účast-níka odboje a odporu proti komunismu v roce 2013. A o šest let později přebíral Cenu Paměti národa. To mu však zdraví nevrátilo a děsivé zážitky nevymazalo.