William Shakespeare

Helena Dvořáková

Karel Dobrý

Jan Meduna

Josef Somr

Pavla Beretová

Jan Vondráček

Petr Lněnička

Jaroslav Kepka

Viktor Preiss

Miroslav Krobot

David Novotný

Václav Neužil

Tereza Bebarová

Kamil Halbich

Martin Myšička

Tereza Dočkalová

Klára Suchá

Hynek Čermák

Klasika

Novely a povídky

Povídky

<p>Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.</p>

Radioservis a.s.

Sen noci svatojánské (2016)

Hra podobná snu, ve kterém se vzájemně zapletou příběhy zamilovaných milenců, lesních elfů, athénských řemeslníků i rozhádaných vládců přírodních živlů. Shakespearova nejslavnější komedie po padesáti letech v novém rozhlasovém nastudování!Osoby a obsazení: Karel Dobrý (Oberon), Helena Dvořáková (Titanie), Pavla Beretová (Puk), Viktor Preiss (Hrášek), Josef Somr (Hořčička), Jaroslav Kepka (Pavučinka), Miroslav Krobot (Poříz), David Novotný (Klubko), Martin Myšička (Střízlík), Václav Neužil (Píšťala), Hynek Čermák (Fortel), Klára Suchá (Hermie), Tereza Dočkalová (Helena), Petr Lněnička (Lysandr), Jan Meduna (Demetrius), Kamil Halbich (Theseus), Tereza Bebarová (Hippolyta), Jan Vondráček (Egeus) a další.

Osudy dobrého vojáka Švejka IV.

Pokračujeme ve vydávání Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, čtených Janem Werichem. 

Další část kompletní nahrávky nejslavnějšího českého románu

Suma sumárum

Vše, co můžeme od Jana Wericha slyšet v jednom padesátihodinovém kompletu s přílohou nikdy nevydaných zvukových objevů Osvobozené divadlo 1925-38, Osvobozené divadlo za války aneb Co vzkazovali V+W přes oceán domů, Voskovec plus minus Werich, Pěst na oko, Divotvorný hrnec, Jan Werich a Miroslav Horníček Předscény, Jaroslav Hašek Ze světa zvířat, Anekdoty a vůbec, Fimfárum, Deoduši, O žlutém mužátku, Italské prázdniny, Forbíny vzpomínek I a II, Gramotingltangl, Táto, povídej!, Voskovec a Werich Vídeň 1971, Co tomu říkáte, pane Werich?, Poslední forbína 1974, Lucerna 1977, Hovory H, Jan Werich neznámý, Jan Werich Delikatesy, Jan Werich Poklady z archivu, Rarity Souhrn všech nahrávek s Janem Werichem z archivu Supraphonu a soukromých sběratelů (Karla Koliše, Ondřeje Suchého, Jiřího Borovičky, Jindřicha Kučery, Gabriela Gössela, Petra Prajzlera, Prokopa Voskovce ml.). Sestavil Jakub Kamberský tak, aby komplet obsahoval vše, v čem se autorsky podílel Jan Werich. Některé již vydané tituly (Poslední forbína 1974, Lucerna 1977) vycházejí v dosud nevydané rozšířené verzi. Mezi rarity patří např. záznam z návštěvy Jana Wericha v rodině bratra Jiřího Voskovce, nález tří neznámých nahrávek Voskovce a Wericha z počátku 30. let a řada dalších kuriózních a objevných zvukových pokladů. Osobnost Jana Wericha tak září ve všech jeho podobách - geniálního herce, zpěváka, autora, vypravěče, glosátora a mimořádného zjevu české kultury 20. století.

Kytice

Z komentáře V.Justla k původnímu LP albu 1218 0721 "Karel Jaromír Erben Kytice" vydanému Supraphonem v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ...Většina básní Kytice z pověstí národních čerpala z české lidové tradice jako součásti lidového písemnictví slovanského (ale nejen jeho). Z pověstí a báchorek se v Erbenově zpracování staly balady (výjimku tvoří Poklad a Záhořovo lože, leč i ty mají baladické rysy), a to i z látek tak ryze pohádkových, jako je Zlatý kolovrat (umělecky jedna z nejcennějších balad, formálně velmi umně vystavěná) nebo Vodník, v němž pohádková postava neškodného zeleného mužíčka se promění v démona, který perzonifikuje záludnost přírodního živlu. Erben se Kyticí z pověstí národních stal výsostným básníkem symbolu a mýtu... Jde o dvě skupiny recitátorů: jedni natočili Erbenovy básně v prosinci 1961, druzí v září 1983. Původně mělo jít pouze o historické snímky, při poslechu pásků z r. 1961 se však ukázalo, že z různých důvodů jsou některé snímky nepoužitelné...Ze starých nahrávek jsme převzali Kytici a Vodníka (Zdeněk Štěpánek), Vrbu, Zlatý kolovrat, Holoubka (Václav Voska), Dceřinu kletbu a Štědrý den (Vlasta Fabianová), Lilii (Marie Vášová) a Věštkyni (Julie Charvátová); tyto Úlomky, jak zní podtitul básně, jsme museli z časových důvodů zkrátit o pátou část.... Nově jsme natočili Poklad (Antonie Hegerlíková), Polednici a Svatební košili (Ota Sklenčka), Záhořovo lože (Miroslav Doležal)...Naše uspořádání bylo pochopitelně odvislé od délky jednotlivých básní - nebylo proto možné dodržet důsledně v podstatě chronologický sled Erbenův. Snažili jsme se dát k sobě básně blízké motivicky nebo stylově, nebo ty, které mohou vedle sebe stát v jistém napětí; Kytici jsme ovšem ponechali jako prolog, Věštkyni jako epilog. Zároveň jsme přihlíželi k tomu, aby se týž interpret neobjevil na jedné straně desky dvakrát a aby střídání mužských a ženských hlasů mělo stavebnou logiku. Přestože jde o snímky ze dvou časových období, mezi nimiž leží dvaadvacet let, soudíme, že toto spojení není rušivé. Je to dáno jednak žánrem a charakterotvornými rysy Erbenových balad (do jisté míry určují interpretační přístup), jednak vahou osobnosti jednotlivých přednašečů...Dramaturgicky se vřazuje tento dvoudeskový komplet Kytice z pověstí národních do systematické řady supraphonských snímků, která přináší základní díla našeho staršího (ale i nejstaršího) písemnictví. Jde o tyto tituly: Tisíc let české poezie I - III. 1975, Čtveročasí básnictví českého (I. 2982, II. 1983), Babička Boženy Němcové (R.Nasková, V.Fabianová;historický archiv, 1984), Povídky malostranské Jana Nerudy (Z.Štěpánek; historický archiv, 1984), Slovo a hlas (poezie 19. a 20. stol., 1980). V roce 1986, kdy uplyne 150 let od vydání Máchova Máje a od básníkova úmrtí, k nim přistoupí Máj v podání Rudolfa Hrušínského.

Portrét básníka Jaroslava Seiferta

Z překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou smíchu / ó výstředníku!" Pak teskný dialog s lyrikou "slzy věcí" a času (M. M. Píša) v básnických sbírkách SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, JABLKO S KLÍNA, RUCE VENUŠINY a JARO SBOHEM. Mlčenlivá zastavení u zemité PŘILBY HLÍNY, povzdech vzpoury nad mrtvým Vladislavem Vančurou ve sbírce RUKA A PLAMEN, oslnění věčným vzmachem i zmarem lásky v PÍSNI O VIKTORCE, ztěžklá pravda KONCERTU NA OSTROVĚ, ticho smrtelné lásky a milostné smrti v posledním ODLÉVÁNÍ ZVONŮ.
Básník František Hrubín by jistě dokázal uchopit několik slov a načrtnout portrét svého staršího básnického druha s definitivní konečností, kterou zřejmě dovedou vidět a podržet si jenom muži. Nemohu prostě zastoupit Františka Hrubína a nabídnout Vám Seifertův portrét náhradní, byť s případnými retušemi. Portréty lze ztrácet a zapomínat, ale nelze je milovat a zrazovat. V mém pohledu je však láska i zrada, a to, co právě píšu, bude nejspíš mé VYZNÁNÍ básníku Jaroslavu Seifertovi. Bylo to tuším zjara 1953, kdy básník nuceně mlčel, zatímco kdosi o něm psal, že "zneužil čestného titulu básníka", neboť ve chvíli, kdy "náš lid upírá své oči vpřed a jeho oči se plní radostí", si dovolil napsat opojnou a opájející PÍSEŇ O VIKTORCE. Má láska tedy byla přinejmenším nedoporučitelná, což vedlo k tomu, že jsem zcela propadla poezii. Jaroslav Seifert mi byl skutečně tím, čemu se říká první láska. Učil mě milovat poezii, vyvedl mě z "bezbřehosti" jazyka, která mě poněkud lekala u Vítězslava Nezvala, k čistým pramenům slov. Naučil mě hledat právě ten jediný pravý kamínek na samém dnu básně. Potůčky Seifertových básní se slévaly v mé důvěrně známé rybníky, v mou každoroční jistotu návratu k nám domů....A Vám, milý přátelé mladí a nejmladší odevzdávám slova Exupéryho moudré lišky k Malému princi:
Až budete poslouchat tyto verše, zavřete oči - druhý den si je poslechněte znovu, třetí den zrovna tak a uvidíte, jak budete "lásce" blízko a ještě blíž.
Poezie si Vás už "ochočí" sama.

JAROSLAV SEIFERT (*23.9.1901 – † 10.1.1986

Dobré a ještě lepší pondělí

Výbor z autorových fejetonů.

Portrét básníka Jana Nerudy

Z rozsáhlého komentáře Viléma Závady k původnímu LP albu 0 18 0520 "Portrét básníka Jana Nerudy" vydanému v roce 1968 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
JAN NERUDA! Už to jméno samo nám zní tak důvěrně a mile. Vyvolává v nás představu člověka na venek drsného a možná nevlídného, ale v jádře dobrého a úsměvného. A Neruda byl vskutku takovým člověkem, nejen podle jména, ale v celém životě a v celém díle. Také jeho poezie vyrůstá z hořkého kořene, rozvíjí se však v nádherný květ, jaký může vyrůst jenom v české zemi a pod českou oblohou. A třebaže pak někdy vypučely i květy nádhernější a opojnější, přece jen se vždy znovu vracíme k střídmějšímu básníku Hřbitovního kvítí, Balad a romancí, Prostých motivů a Zpěvů pátečních, neboť Jan Neruda se nám stal zatím takovou obecně uznávanou mírou, jíž vážíme a proměřujeme uměleckou i lidskou pravdivost každého básnického projevu. Narodil se jako pozdní dítě chudé pražské rodiny. Otec, vojenský vysloužilec, měl trafiku, matka byla posluhovačka. Když mladý Neruda dospěl a pokoušel se v padesátých letech minulého století o své první verše, nastala u nás doba "zaživa pohřbených". Demokratická revoluce z roku 1948 byla potlačena, ve škole a úřadech se "němčilo", Praha se hemžila udavači a vše, co by mohlo Čechům připomínat někdejší samostatnost a velikost, bylo tvrdě zahlazováno. Jen studentská mládež si díky několika osvíceným profesorům uchovávala vlastenecké nadšení a mladí řemeslníci a obchodníci, přicházejí do měst z venkova, se bez ohledu na tísnivé poměry politické a kulturní drali odvážně vpřed. V takových poměrech vydal Jan Neruda roku 1858 svou prvou básnickou sbírku Hřbitovní kvítí...Místo líbivého povrchu ukázali černý rub života: bídu, zápas o skývu chleba, tragickou nejistotu člověka, umírání a smrt. Na druhé straně pak obnažily život národa a ukázaly na ubohost jeho poměrů politických, speciálních a národních..Neruda odvážně vnesl do české poezie drsnou skutečnost všedního života a obohatil ji drsnou, konkrétní řečí, čerpající z hovorové mluvy i z lidové obraznosti...V letech 1859 a 1860 napsal Neruda většinu básní z druhé své Knihy veršů, kterou však vydal až o deset let později. V ní se pokusil rozvinout své schopnosti ještě do větší šíře a hloubky. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy i balady Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. V ní se pokusil rozvinout své schopnosti ještě do větší šíře a hloubky. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy i balady Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy a Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. Stejně tak rozšířil svůj básnický obzor. ..A na rozdíl od úsečných a přerývaných slok Hřbitovního kvítí se v Knihách veršů rozmáchl a pokusil jak o nádherné popisy divoké přírody, tak o vystižení lidských vášní. Romantický patos mu však nesvědčil. Skutečný Neruda byl básníkem citu cudného a utajovaného a umělcem verše málomluvného, který však v jeho básních vibruje jako obnažený nerv. ..Knihy veršů podávají široký obraz života té doby a v třetím programním oddíle se dokonce snaží ukázat i jakýsi výhled do budoucna, neboť někdejší kritik národní malosti a bídy vyrost zatím v básnického tribuna svého lidu. V atmosféře intrik a denní vyčerpávající práce pracoval Neruda na své třetí básnické knížce Písně kosmické, kterou vydal knižně roku 1878. V předchozích Knihách veršů se obíral problémy a trampotami pozemskými, nyní pozvedl oči k hvězdné obloze. V atmosféře intrik a denní vyčerpávající práce pracoval Neruda na své třetí básnické knížce Písně kosmické, kterou vydal knižně roku 1878. V předchozích Knihách veršů se obíral problémy a trampotami pozemskými, nyní pozvedl oči k hvězdné obloze. Ten pohled v něm probudil celou škálu pocitů, myšlenek i filosofických úvah…Nerudovi nešlo o nějaké problémy astronomické, ale o člověka a jeho život na zemi. ..V těžkých chvílích osobních a v nesnadných dobách politických zalétával v myšlenkách stále častěji do minulosti. Přivolával si vzpomínky na revoluční rok 1848, oživoval obrazy z mládí, chodil znovu po starých cestách, vzpomínal na setkání s českým lidem. Z takových vzpomínek zvolna pak vyrůstaly Balady a romance, knížka plná pohody a jasu, plná humoru a smířlivé moudrosti, plná pochopení a víry v český lid. Od hvězd znovu obrátil pohled k zemi, ze světa se vrátil navždy k domovu, po mnohém bloudění našel hlubinu bezpečnosti ve svém srdci…Do tragiky vnesl opět trošku humoru. Nejedna známá legenda nabývá v podání Nerudově nový smysl, odstín, přízvuk nebo i trošku ironický podtext. A také umělecky si s Baladami a romancemi pohrál a polaskal. Dovedl je k takové dokonalosti, že v nich nelze pohnout ani jedním slovem. Ale jak šla léta a choroba pokračovala, už se málo podíval ven i z oken svého bytu..bolestně si uvědomuje všechny změny, jež se s ním zatím udály…na život si ale uchovává pohled sice vědoucí, ale znovu a znovu okouzlený. Ze vzpomínek a ze zážitků ještě čerstvých vybírá momentky a situace…Prosté motivy (1883) nemají sice hořkosti jeho básnických počátků, ale také ne naléhavosti a palčivosti některých knih pozdějších..působí dojmem, jako by ani nebyly napsány, ale jen tak bezděčně vydechnuty. Někdejší obavy a energie se však v Nerudovi ozvaly znovu, kdykoli pomyslel na osud svého národa. Oficiální čeští politikové přešli na sklonku let sedmdesátých od pasivní rezistence k přímému napomáhání rakouské vládě. Neruda v tom viděl nebezpečí….Páteří Zpěvů pátečních jsou básně Moje barva je červená a bílá a Jen dál, v nichž Neruda rozvinul mohutnou perspektivu budoucí práce a bojů za konečné vítězství. Zpěvy páteční už Neruda nedokončil…I když zůstaly torzem, přece jen mohutně završily oblouk, jejž vytvořil Neruda svým básnickým dílem: od zoufalství časů za živa pohřbených až k tvrdě vykoupené jistotě, že český národ má už dost sil, aby mohl obhájit svou existenci….
Jan Neruda (*9.7.1834 – †22.8.1891)

O žlutém mužátku

Werichova málo známá pohádka O žlutém mužátku byla zařazena do knížky Lincoln 1933, která vyšla v roce 1970 a - až na výjimky - už se nedostala ke čtenářům. Téměř celý náklad byl totiž zničen. Podobný osud potkal i zvukový záznam pohádky. Přestože ji autor načetl pro Supraphon již v roce 1968, vyšla na CD až v roce 1999, kdy se na její interpretaci podílela Stella Zázvorková. Werichův přednes "Žlutého mužátka" se dostal k posluchačům až na tomto albu. Vyznačuje se všemi přednostmi literárních textů Jana Wericha i jeho neopakovatelnou a osobitou interpretací!

Dobré a ještě lepší jitro

Dobré a ještě lepší jitro Františka Nepila je výběr z jeho velmi populárních fejetonů, ve kterých vzpomíná na svoje dětství, na různé zážitky z cest nebo svých setkání se zajímavými lidmi a většina příběhů jsou nejen vtipná a milá, ale jsou zakončena nějakým pozitivním sdělením.

Dobrodružství statečného rytíře Parsifala

Příběh rytíře z dob krále Artuše. Příběh čerpá inspiraci v středodvěkkých legendách o svatém grálu.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Sen noci svatojánské (2016)