Jiří Sovák

Novely a povídky

Povídky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

S pozdravem Jiří Sovák

JIŘÍ SOVÁK (*27.12.1920 – †6.9.2000)

Původní CD titul Supraphonu SU 5293-2 S pozdravem Jiří Sovák vyšel v roce 2000 jako pocta jedné z našich předních hereckých osobností.
Obsahoval výběr z jeho automobilistických povídek, Sovákovu návštěvu v kdysi oblíbeném televizním pořadu Divadélko Pod věží, telefonát do představení Miloslava Šimka Zavěste prosím, volá Semafor.
Jeho interpretační umění je pak dokumentováno v povídce Oty Pavla Pumprdentlich. Červenou nití spojující celou kompilaci sestavenou z archivních snímků Supraphonu je laskavý a chápající Sovákův humor.
Původní CD titul obsahoval i dvě Sovákem zpívané písně z filmu Hvězda padá vzhůru, ty jsme ovšem ze smluvních důvodů bohužel museli z digitální verze titulu odstranit.

Hlasy českých literátů

Historicky cenné nahrávky hlasů českých literátů, natočené v průběhu 30. let 20. století.

F. X. Šalda 18. 11. 1933 (50 let Národního divadla)

Rudolf Medek 17. 10. 1937 (Památník osvobození)

Josef Kopta 19. 12. 1935 (o knihách, anketa LN)

Pavel Eisner (pseudonym Jan Ort) 12.2.1938 (o češtině a jejích zvláštnostech)

Gabriela Preissová 12. 8. 1938 (o lidových krojích na Slovácku)

Stanislav Lom 15. 4. 1938 (Zahrádkářova cesta k Bohu)

J. Š. Kubín 18. 8. 1935 (o poutích, panoptikách a vyvolávačích)

Konstantin Biebl 25. 2. 1933 (První noc na Jávě - přednáška)

Otokar Fischer 12. 4. 1936 (Velikonoční symboly v umění - přednáška)

Jaroslav Kvapil 28. 9. 1938 (Svatý Václave! - přednáška)

Antonín Matěj Píša 16. 3. 1938 (Památka na Otokara Fischera)

J. S. Machar 25. 8. 1934 (o Hálkovi a Vrchlickém)

Josef Čapek 12. 4. 1936 (O květinách a cestování)

Jiří Karásek ze Lvovic 16. 1. 1935 (o tvorbě Arnošta Procházky)

Eduard Bass 28. 4. 1936 (Knihy, které čtu)

Vítězslav Nezval 19. 3. 1936 (Poesie na vstupu do Máchova roku)

Karel Čapek 24. 12. 1937 (Pozdrav lidem dobré vůle do Indie)

Oklamanci

Zdeněk Kryzánek - český herec, spisovatel a dramatik. Možná si vzpomenete na starého sedláka Žalmana v televizním seriálu F. L. Věk, Hejtmana Pivo v Markétě Lazarové nebo Pána z Vlkova v Údolí včel Františka Vláčila. Po válce nastoupil do plzeňského divadla, kde vytvořil 89 rolí. Rád si vymýšlel.  V 50-tých letech plzeňští hospodští Kryzánka udali za protistátní řeči a Zdeněk Kryzánek se dostal před soud. Verdikt  3,5 roku vězení a 3 roky zákaz herecké činnosti. Z vězení se dostal o něco dříve jenom díky milosti prezidenta republiky, ale zákaz herecké činnosti mu zkrácen nebyl. Vrátil se do rodného Jindřichova Hradce, kde nejprve vykopával hroby, stavěl základní školu a pak se dostal jako údržbář a později i jako průvodce na Státní hrad a zámek. Návštěvníkům vyprávěl příběhy o Bílé paní, kterými se bavil. A začal své příběhy psát. 
Je také autorem televizního scénáře a divadelní hry Oklamanci, která se odehrává v letech 1618 až 1622, na začátku třicetileté války v Evropě.  V té době Čechy rozdělují spory mezi katolíky a utrakvisty. Celé vyznění hry je silně nadčasové, neboť v jakékoliv době, byť se mnozí lidé zaštiťují vznosnými ideály, jde vždy především o rozdělení moci a majetku. Na nahrávce se podílelo mnoho známých herců, např. Martin Stránský, Zdeněk Hruška, Josef Nechutný, Jakub Zindulka, Jan Maléř, Antonín Kaška, Petr Franěk a další.

Generálny omyl

Generálny omyl je príbehom nadmieru ambiciózneho človeka Maroša Žilinku, ktorý šiel za svojím cieľom aj cez mŕtvoly. Cestou na vrchol slovenskej prokuratúry intrigoval a uzatváral politické obchody, takže sa stal rukojemníkom skorumpovaných politikov, oligarchov aj tajných.Prelomová kniha investigatívneho novinára Mareka Vagoviča je šokujúcou sondou do temného zákulisia Generálnej prokuratúry pod vedením Maroša Žilinku. Prináša desiatky nových zistení a exkluzívnych informácií priamo z prvej ruky. Vagovič zbieral dôkazy v doteraz nezverejnených dokumentoch, ale aj v exkluzívnych rozhovoroch s elitnými prokurátormi na čele s Danielom Lipšicom.

Volám sa Greta

Čo znamená slovné spojenie zmena klímy? Aké sú a najmä aké budú jej dôsledky? Čo musia urobiť vlády jednotlivých štátov a čo môžeme urobiť my sami, aby sme túto zmenu zastavili? Táto knižka pomôže čitateľovi s pomocou vedy pochopiť, čo sa deje s našou planétou a kto je Greta Thunberg, dievčina, ktorá pritiahla pozornosť takmer dvoch miliónov svojich rovesníkov aj predstaviteľov vlád a stala sa vzorom a inšpiráciou nového celosvetového hnutia detí a mládeže za záchranu budúcnosti našej planéty. Publikácia ponúka v krátkych kapitolách vysvetlenia a vedecky podložené informácie pre čitateľov od 10 do 100 rokov a je výborným návodom na to, ako by sme sa mali správať k životnému prostrediu. „Kniha má zrozumiteľnú štruktúru a jasné posolstvá. Čitateľ sa v nej dozvie všetko, čo o aktuálnej klimatickej kríze potrebuje vedieť. Odporúčam každému obyvateľovi tejto planéty. Šup s ňou pod stromček! A bez zbytočného obalu.“ – Viktor Vincze, moderátor

Kundera: Ptákovina

Na mimořádnou událost českého kulturního života aspiruje nečekaný objev v archivu Divadla Na zábradlí. Jde o autentický záznam představení hry Milana Kundery Ptákovina ze dne 14. 1. 1970, těsně před cenzurním zákazem hry. Zápletka příběhu je jednoduchá: ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví, nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla. 
Ředitel, opojený svou mocí, však nerozvážně přiznává manželce předsedy vše, co si doopravdy myslí o jejím muži a tím spadne do pasti, takže se stane proti své vůli jakýmsi sexuálním otrokem. V závěru hry zazní z úst vítězné nevěrné chlípnice zásadní sdělení: "Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému…" 
 
Hra vystoupila okamžitě, i díky skvělým hereckým výkonům, po premiéře na vrchol diváckého zájmu. V rolích předsedy a ředitele excelovali v ironické nadsázce Miloš Kopecký a Josef Chvalina, ale mimořádné výkony podali i ostatní interpreti, například Světla Svozilová, Eva Svobodová, Helena Lehká, Inka Čekanová, Hana Smrčková, Jan Přeučil či Oldřich Vlach. 
 
Skutečný poklad z archivu, výsměch úchylným systémům moci, patřící k základnímu kulturnímu dědictví naší země!

Má protentokrát obsazená vlast

Národní divadlo, 5. června 1939. Uvedením Smetanovy Mé vlasti, přenášené živě Československým rozhlasem a přejímané radiostanicemi v Paříži a v Oslo, vrcholí Pražský hudební máj - mimořádný festival, který vznikl z iniciativy dirigenta Václava Talicha a jehož cílem bylo "narovnat naši páteř a naplnit nás pocitem důstojné svébytnosti".Děj Molkovy hry se odehrává během zvukové zkoušky zmiňovaného slavnostního provedení Smetanova cyklu symfonických básní, jejíž hladký průběh naruší neočekávaná skutečnost. Tři muzikanti hodlají během přímého přenosu přečíst politické provolání ke zbytku Evropy v přesvědčení, že je třeba využít jedinečné příležitosti k vyslání signálu o skutečném stavu smutné české existence. Taková zpráva, zveřejněná v orchestru půl hodiny před zahájením přenosu, působí pochopitelně jako nálož dynamitu?Jsou Zděněk Němec, Josef Morávek a Egon Ledeč ztělesněním odvahy, která se nebojí vyjádřit své přesvědčení a bojovat za něj, nebo hazardéři, jež neženou do katastrofy jen sebe, ale všechny zúčastněné? Jaké může mít takové jednání následky? Všechny strany sporu se obrací k dirigentskému stupínku, k Václavu Talichovi. 
Hlavní roli VáclavaTalicha ztvárnil Viktor Preiss, role tří rebelujících muzikantů si zahráli Pavel Batěk, Martin Finger a Petr Lněnička.

Dámský gambit

Je načase, aby šachové mistrovství USA vyhrála žena. Aby ho vyhrála ONA. Pro holky prý tahle hra není. Jenže ji do ní zasvětil údržbář ze sirotčince, kde ji americký stát mocně dopoval sedativy, aby nevyčuhovala. Beth Harmonová, zázračné dítě z Kentucky, je totiž intuitivní šachistka a leckoho rozdrtí ještě dřív, než dojde na koncovku. Tak vyhraje i první turnaj – nicméně vrcholový šach a reálný život jsou jinde. Když se dívka na prahu puberty konečně domůže lepšího zázemí i pozoruhodně zanedbané pěstounky, stoupá na americkém žebříčku stále výš, byť dlouho nevlastní cvičnou šachovnici a tahy si představuje pouze mentálně. Skvělá průprava, ale taky je třeba učit se prohrávat a vycházet s okolím, jež na prahu 60. let není emancipaci zrovna nakloněno. To pro něj Beth není dost dobrá? Nebo se to děje proto, že je nejlepší? A ke všem těm mužským podivínům propadlým šachové vášni musí navíc porazit jednu sokyni, která jí kříží plány… Předloha sedmidílné minisérie Netflixu. Nejoblíbenější román černého koně americké fantastiky si i po letech podmaňuje všechny generace nehledě na jejich šachové znalosti. Umění správně táhnout se přece hodí denně. „Doporučujeme olepit si na počátku tohoto gambitu prsty páskou. Jinak hrozí, že si je samým napětím ohryžete až po loket.“ – Houston Chronicle. „Napínavá partie. Jako by proti sobě usedli štvanec z Nabokovovy Lužinovy obrany a stratég ze Zweigovy Šachové novely. A přitom vůbec nezáleží na tom, jestli jste je četli…“ – The Financial Times. „Tuhle knížku si každých pár let vychutnám zas a znova – čistě pro potěšení, protože je tak báječně napsaná.“ – Michael Ondaatje, autor Anglického pacienta.

Barikáda z rozkvetlých kaštanů

Supraphon vydal v roce 1964 v edici Gramoklub album DV 15223 Barikáda z rozkvetlých kaštanů - pásmo poezie českých básníků s motivy Pražského povstání v květnu 1945. 
Verše Františka Hrubína (úryvek z Jobovy noci a Pražského máje), Vítězslava Nezvala (sloka z Historického obrazu), Jaroslava Seiferta (básně Praze a Barikáda z rozkvetlých kaštanů a úryvek z Třetí noci), Viléma Závady (úryvek ze Slunce od východu), Františka Halase (báseň Barikáda) a Vladimíra Holana (úryvek z Díku Sovětskému svazu). Básně recitují Otakar Brousek, Václav Voska a Zdeněk Štěpánek. 
Prózu Františka Buriánka (část předmluvy sborníku Patnáct májů) a Jana Drdy (úryvek z Němé barikády) vybral a uspořádal František Hrubín, který také napsal k albu tento komentář: 
 
Jsme často v pokušení zavzpomínat si bez patosu na ony dny před dvaceti lety, ale není to v našich silách. 
Byly to slavné dny, patos byl v jejich samém základu, nelze ho z nich vytrhnout, nelze se ve vzpomínce octnout na pražských ulicích bez pohnutí. Proto, dokud budou žít pamětníci, budou květy šeříků hrát barvou ocele, do níž se rozstříkla krev, jarní slunce bude leštit slavné pancéře a Město bude vycházet ze zbořených domů, ze střepin a z ulic s vyrvanou dlažbou v zástupech, provolávajících slávu hrdinům. 
Nebylo básníka, který by se patosu ubránil. Ale zrovna tak nebylo básníka, který by nezazpíval z nejvnitřnější potřeby, z nejupřímnějšího záměru tak, jak se mu v tu chvíli zazpívat chtělo: široce, daleko slyšitelně, slavnostně. S prsou se nám odvalila naráz tíha, která nás nutila i píseň šeptat, s rukou na závoře jen v náznacích a nesrozumitelně pro sluch nepřítele vypovídat o temných časech, o lidech temnějších než běs, ale i o naději, která se sbírala v křehkých slokách, aby se nakonec slila v mohutný proud a vyrazila sborovým zpěvem. 
Beznozí jsme běželi, bez dechu dýchali, ale přesto jsme cítili, že se ženeme vpřed, že se nevracíme. A najednou se před námi otevřel májový den v takové kráse, jak jsme si to nepředstavovali ani v nejsmělejším snu. Ne, nebylo v našich silách vejít do toho dne jen tak, docela prostě, přijmout ho jako odměnu, nepoděkovat; byl to den, v němž slzy slušely mužům, jako několik hodin předtím patřily pancéřové pěsti rukám sotva odrostlých chlapců. Slova jako krev, barikáda, máj, vlast nebyla jen slovy, za nimi byla hmatatelná skutečnost, za nimi kypěla velká zkušenost, a skládá-li se z těchto slov mnoho tehdejších veršů, skládá se z nich právem. Krev jsme tenkrát viděli všichni, a nelze ji nazvat jinak než krví, každému z nás prošlo rukama tisíce dlažebních kostek, které jsme vršili jednu na druhou, a pro barikádu jsme nemohli najít prostší slovo než barikáda. 
Zdá-li se někomu, že jsme byli příliš patetičtí, snad má pravdu. Jak už jsem řekl, patos byl nikoli vnějším gestem, ale jedním z vnitřních dynamických prvků všeho, co se s tak prudkým spádem a výjimečným způsobem přihnalo a co jsme z vteřiny na vteřinu intenzívně žili. Ale zároveň jsme byli velmi prostí: slova, která dnes může leckdo označit jako verbalismy, byla pojmy pro věci nejobyčejnější. Necítili jsme jejich patos. Nikomu jsme se jimi nevnucovali: naopak - byla přijímána spontánně, hromadně a s takovou odezvou, s jakou snad nikdy předtím lidský hlas a vzrušená píseň u nás přijaty nebyly. Zkuste jim naslouchat dnes, po dvaceti letech, a zazní-li ze strunného nástroje aspoň jedna jediná struna, věřím, že nezazní nadarmo.

Keby ste sa z ničoho nič ocitli v mocenskej pozícii, odolali by ste nutkaniu napchať si vrecká či pomstiť sa svojim nepriateľom?Je pravda, že moc korumpuje? Rodia sa ľudia ako tyrani, alebo sa nimi stávajú? Sú defraudanti a policajti, ktorí zavraždia väzneného, výsledkom nefunkčného systému, alebo sú to jednoducho zlí ľudia? Tieto a mnohé ďalšie otázky si kladie politológ Brian Klaas, ktorý za svoju kariéru vyspovedal viac ako päťsto vplyvných osôb. Nachádzali sa medzi nimi prezidenti, povstalci, diktátori či filantropi. Zaujímalo ho teda, čo je to moc, kto ju získava a čo sa deje po jej uchopení.Je možné, že moc priťahuje istý typ ľudí a ide práve o tých, ktorí by ju nemali mať? A čo je dôležitejšie, prečo im ju my ostatní vlastne vkladáme do rúk? K zaujímavým zisteniam napríklad patrí, že výzor kandidáta ovplyvňuje naše rozhodnutie vo voľbách viac, ako si pripúšťame. Mnohí despoti sú naživo šarmantní a človek ich charizme ľahko podľahne. Niektorých ľudí, naopak, moc vôbec neláka a iných k nej zas priťahujú psychopatické impulzy. Tak či onak, zachovali by sme sa za istých okolností na ich mieste rovnako?Povedali o titule"Zábavné a pútavé… Klaas šikovným literárnym rukopisom opisuje, ako pozície ponúkajúce moc a možnosti obohatenia obsahujú stimuly, ktoré priťahujú nesprávny typ ľudí." —Washington Post"Fascinujúce a zábavné čítanie… Klaas má pozoruhodné postrehy, prezentuje bezchybnú vedu prístupným spôsobom a rozpráva skvelé príbehy – to všetko so skvelým písaním a úžasne jedovatým humorom." —Robert Sapolsky, najpredávanejší autor podľa New York Times

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha S pozdravem Jiří Sovák