kapitola 11 Stuttgart prosinec 1934

{'cs': 'Na podzim roku 1934 se v malém hotýlku Záhoří u Svatojánských proudů ubytuje německý inženýr Rudolf Formis a z vlastnoručně vyrobené tajné vysílačky zahájí pravidelné protinacistické rozhlasové vysílání do své někdejší vlasti. Přímo z nejvyšších kruhů zazní jednoznačný rozkaz – vypátrat a umlčet. Rozběhne se dramatický hon na osamoceného člověka, který se postavil velkému zlu. \nTakřka o osmdesát let později jsou už trosky někdejšího hotelu Záhoří dávno pod hladinou Slapské přehrady. V nedalekého penzionu se ubytuje novinář Jakub Halmich, rozhodnutý před blížící se padesátkou vymanit z dosavadního stereotypu svého povolání a napsat román právě o Rudolfu Formisovi. Netuší ale, že příští dny mu přinesou i seznámení s Patrícií, třiatřicetiletou stavební architektkou, zvláštní a rozporuplnou osobností, která sem jezdí na zděděnou chatu. Seznámení, které nečekaným způsobem zasáhne do jeho života. \n\nAutor líčí oba příběhy, jeden skutečný a historicky věrný, druhý smyšlený, čtivým a strhujícím způsobem. Sází na své vyzrálé vypravěčství, cit pro detail a jemné prokreslení charakterů postav. I přes odstup dvou generací objevuje jisté paralely a nachází i znepokojující souvislosti a podobnost Evropy těsně předválečné s Evropou současnou. Neměnná zůstává i lidská touha a vůle žít a nevzdávat se, byť by život stavěl do cesty jakékoliv překážky.\nRomán vychází v audioknižní podobě v podání Lukáše Hlavici, dvojnásobného držitele titulu nejlepší interpret v prestižní soutěži Audiokniha roku za léta 2016 (Spalovač mrtvol) a 2017 (Vražda v Orient Expresu). \n\nIlja Kučera ml. (1962)\nNarodil se v Praze v rodině rozhlasového redaktora a soudničkáře Ilji Kučery a učitelky Marie Kučerové. Je vnukem příbramského básníka Fráni Kučery, s nímž se ovšem na tomto světě minul o rovných třiatřicet let. V roce 1980 maturoval na vršovickém gymnáziu Přípotoční. Následující rok pracoval jako redakční elév v tehdejším humoristickém týdeníku Dikobraz. V letech 1981-3 studoval na Fakultě žurnalistiky UK, po svém vyloučení pak vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání jako knihovník, zeměměřič, pošťák, pomocník u archeologie apod. Po té se dík svému slábnoucímu zraku uchýlil do invalidního důchodu.\n\nLukáš Hlavica (* 1965)\nJe absolventem herectví na pražské DAMU, kde posledních dvacet let působí jako pedagog. Kromě herectví a výuky se úspěšně věnuje divadelní i rozhlasové režii. Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem, působil v Národním divadle i v Divadle na Vinohradech, poté na čtyři roky zakotvil jako režisér v Dejvickém divadle (jeho inscenace Bratři Karamazovi se hrála bezmála 15 let).'}