Kapitola 40

„Ale zavraždili ho přece, ne?“

Tak pravila na smuteční hostině svého bratra Richarda v rodinném sídle Enderby Hall Cora Lansquenetová – jako obvykle zcela nepatřičně. Zbylí příslušníci rodu Abernethieových měli za to, že jejich nejstarší člen zemřel sice předčasně, leč přirozeně. Stejného názoru byl i právník pan Entwhistle, vykonavatel poslední vůle, ale také Richardův osobní přítel. Následujícího dne se ovšem chudák pošetilá Cora stane obětí brutální vraždy. Nebylo na tom, co řekla, nakonec něco pravdy? Ale v takovém případě by měli motiv jen Richardovi příbuzní… Pan Entwhistle si není jistý, protože každému z nich se podíl na nemalém dědictví více než hodí a nadto ani jeden člen rodiny nemá na dobu Cořina mordu pořádné alibi. A proto poprosí o pomoc geniálního soukromého detektiva Hercula Poirota…

Poprvé byl román použit jako předloha k filmu Vražda v Gallop (1963), kde Poirota nahradila slečna Marplová. V TV seriálu s hercem Davidem Suchetem tento příběh v českém překladu známe pod názvem Rodinné sídlo (2005).

„Velká zábava, spousta rodinných dramat. Vše je navrch servírováno skrze Christiin ostrovtip.“ – Literary Treats

Maude vykřikla: „Ale Coro!“ George jen podotkl: „Prosím tě, teto Coro.“ A někdo další se zeptal: „Co tím chceš říct?“

A Cora Lansquenetová, zahanbená vědomím, že zřejmě pronesla něco strašného, ze sebe začala štěbetavě sypat věty:

„Ne, promiňte – mrzí mě to – ne, to bylo ode mě hrozně hloupé, ale podle toho, co říkal, jsem myslela – Ne, já samozřejmě vím, že je všechno úplně v pořádku, ale umřel tak najednou – zapomeňte, prosím vás, že jsem vůbec něco řekla – nechtěla jsem být tak hloupá – já vím, že vždycky řeknu, co nemám.“ – ukázka z knihy