Kopretina

Po Příbězích Petra Šabacha, kterými Centrum Paraple a vydavatelství Radioservis zahájily edici čtení z české prózy, jsme sáhli po povídkách Bohumila Hrabala. Mimochodem, víte, že se tento autor pomalu, ale jistě sává ve světě největším a nejznámějším českým spisovatelem? Tak teď to víte. Hrabal je jedinečný. Tím, jak psal, i tím, o čem psal. Byl fascinován tajemstvím a skrytou krásou nehezkých míst, všedních věcí a malých lidských osudů. Přes svůj psací stroj horečně hledal způsob, jak přenést své okouzlení na nás. Podroboval při tom češtinu zatěžkávacím zkouškám, zda je tohoto přenosu schopna. Jsem přesvědčen, že ji prověřil dokonale, a nezávidím překladatelům do jiných jazyků jejich těžký úkol. Povídka je dobrý literární útvar. Svou krátkostí nutí autora k hutnosti. Slovo v povídce jako by mělo větší specifickou váhu než v románu. Byl bych rád, kdybyste si na Hrabalových slovech pochutnali stejně jako herci, kteří je pronášejí. Přibalili jsme jednu lahůdku: povídku, kterou čte sám Bohumil Hrabal. Když k tomu všemu ještě dodám, že veškerý výtěžek z prodeje tohoto CD jde na pomoc vozíčkářům. Můžu vám spolu s jednou Hrabalovou postavou už jen říci: "Nekupte to..." Zdeněk Svěrák