Syn, část 10

Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc — otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený — je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů. – Lucie Zelinková, Právo. Každý člověk je výsledkem minulých procesů, každý je do jisté míry obětí svých rodičů, a tak má tendenci nahlížet věci výhradně z vlastní traumatizované perspektivy a často není schopen porozumět, jak uvažuje někdo jiný. Multiperspektivita naopak může vést k větší toleranci, a tím i vzájemnému pochopení. – Viktorie Hanišová.