Kapitola dvanáctá

Vzduchem se nesla vůně sena, klubovna byla jejich domovem a čas chlapectví se zdál být věčný. Aspoň tak to vypadalo na začátku parného léta toho roku, kdy Šíma potkal Vojtu a Tobiáše a společně zosnovali pomstu na nenáviděném starém Habešovi, který jim už dlouho škodil. Co na tom, že pivo bylo zvětralé a cigaret i dívek pomálu. Všechno vypadalo ideálně; tedy až do okamžiku, než je Tobiáš seznámil s novou partou, vedenou patnáctiletým Pavlem Neumannem, zvaným Péčko. Od té chvíle jako by dosud neohrožení kamarádi uchopili všechny výsady dospívání za špatný konec. Nikdo z nich ale netušil, jaké následky to může mít. A jak závratnou rychlostí jim život sebere dětství, aby je navždy proměnil v muže.