Kapitola 39.

Zmizení matky, spousta nepochopení, dva sourozenci a touha zůstat spolu – v kulisách města, kde mají jména jen ti, kteří si je zaslouží.

Kryštof a Ida po matčině zmizení zůstávají sami a jejich svět se začíná rozpadat. Město se pro ně neúprosně zmenšuje, míst, kam smějí, ubývá. Kryštof dělá všechno pro to, aby sestru ochránil a udržel zdání normálnosti. Jenže v dětském bezčasí, kdy není důležitý věk ani doba, se nedá žít navždy.

Můry jsou příběhem o sourozenecké lásce, dospívání a touze zajistit si lepší život – ať už to znamená cokoli. Svět plný lidí beze jména v době, která se postav domněle nedotýká, najednou získává konkrétní obrysy a ty jsou někdy děsivější než tma. A tak nezbývá, než si hledat cestu ke světlu stejně, jako to dělají můry.