24. Kapitola 12. aneb Rukojmi

Když rodiče nemají rozum, musí ho vzít do hrsti Boříkova parta. A zjednat si kriminálníky!

Nad partou čtyř průšvihářů, kteří to na začátku každé lumpárny myslí dobře, se hrozivě smráká. Dům v pražských Holešovicích, kde bydlí vypravěč Bořík, se má kvůli stavbě metra zbourat a on se chudák s rodiči postěhuje do paneláku až někam na Lhotku. To už nebudou při páchání skopičin kompletní? Jen to ne! Čenda s Alešem radí dojednat výměnu bytu, což je na dlouhé lokte, ledaže by… ano, romantik Mirek má nápad! Co takhle ve sklepě zakopat poklad a poslat tam archeology? Jenže domluva s recidivisty z hospody pana Jezera zavání ostřejší příchutí než punčák v Růžové cukrárně. Spíš kapitálním malérem, v němž klukům půjdou po krku jak bouchači s IQ tykve, tak hadi z ráje, protože u Boříka doma je dusno. Maminka má pletky s ovdovělým inženýrem a navrch se hlásí puberta. Jak z té mely ven? Nevěděl by jistý vlídný detektiv v penzi, přesněji on a jeho mrzuté dvojče?

Třetí díl nejslavnějších rošťáren od časů Karla Poláčka rozpoutá peklo v řetězech. Zařádí si v něm nejen pašeráci digitálek, ale i lupiči domácí pohody.

„Soubor povídek se slil v román, avšak škleb sílí: při pohledu na to, jak darebáctví dospělých dělá klukoviny ještě barvitější.“ – Zlatý máj

„V digitální době sociálních sítí knížka plná humoru, laskavosti i občasných lehkých nekorektností, díky nimž se člověk může vrátit do dětství.“ – audiolibrix.com

„Podobné knihy pomohou ukázat, že v klučičí partě nemusí být žádná holka, a neznamená to, že by si autor žen nevážil, že když žena pečuje o rodinu a domácnost, není nezajímavá a podřadná, ale naopak famózní…“ – vaseliteratura.cz

„Obdivuji pana Steklače, že dokázal napsat příběhy, které se líbí dětem už nějakých třicet let a stále jim mají co říct. Knížka zároveň nádherně popisuje způsoby výchovy a komunikace mezi lidmi té doby. Namísto krátkých vtipných historek [teď] předkládá ucelený a poněkud temný příběh, v němž se (…) do popředí dostává činnost kriminální a vyskytuje se tu nebývalé množství dospělých.“ – ze čtenářských ohlasů na databazeknih.cz

„… ale tomu člověk uvykne, zvláště je-li lstivý jako liška. A to být musí, jinak by hořce zplakal nad svým životem, který právě v mládí má být nejkrásnější, což dospělí tvrdí, aniž by se to nějak člověku snažili umožnit. Neboť dospělí jsou někdy nevyzpytatelní. Dovedou si říkat strašné věci, ale vzápětí se usmířit – nejspíš proto, že jsou rodiče a musí mě vychovávat.“ – ukázka z textu