04. Na hradě Landeswarte

Přání císaře je nutno splnit, ať už je sebepodivnější!

Na zchudlého rytíře Jakuba Jelínka z Hiršbergu a jeho společníka Matěje Sádla čeká další, ještě zapeklitější případ. Z pověření pana Želinského, místokancléře Českého království, totiž vyrážejí hledat magický předmět, o který projevil enormní zájem sám Rudolf II. A není se čemu divit, vždyť takzvané kouřové zrcadlo prý člověku umožňuje komunikovat s anděly, démony i duchy zemřelých a vyzvědět od nich nejen vlastní budoucnost, ale též jiná tajemství. Pátrání po něm zavede Jakuba s Matějem k vdově po magistru Edwardu Kellym, věhlasném alchymistovi a někdejším panovníkově oblíbenci, který později upadl v nemilost a v jehož pozůstalosti by se dotyčný artefakt mohl nacházet. Jenže o získání kouřového zrcadla usilují i mnozí další a do toho dvojici hrdinů připadne starost o Kellyho nevlastní dceru, spanilou a bystrou Elizabeth, která vstoupí do dějin jako básnířka Westonia. Snad se jim dostane pomoci od stárnoucího seladona Petra Voka z Rožmberka, jehož náklonnosti se rodina zesnulého anglického mága dosud těšila…

Druhý díl ze série detektivních příběhů, které se odehrávají ve zlaté Praze, městě intrik, zločinu a neřesti. Na podzim roku 1597 se Jakub Jelínek z Hiršbergu pouští do nebezpečného pátrání po magickém zrcadle pocházejícím až z Nového světa.

„Zábavný a čtivý příběh nabitý spoustou zajímavých informací.“ – Fantasy Planet

„Půvabné vyprávění z časů dávno minulých.“ – Centrum detektivky

„Je to přesně ten dobrý koláč, který vydržíte jíst dlouho a s chutí a ještě si přidáte.“ – Kultura21.cz

„Mám ráda historické detektivky a tahle řada se mi líbí. Těším se na další.“ – ze čtenářských ohlasů na Databázi knih

„Proč po kouřovém zrcadle pátráme? Pan Želinský chce rozmlouvat s duchy zemřelých, nebo co?“

„To ani náhodou. Pan Želinský pokládá kouřové zrcadlo za modloslužebnou cetku, která nemá vůbec žádné magické vlastnosti. O kouřové zrcadlo se začal zajímat náš nejmilostivější císař.“

Nadechl jsem se k otázce, avšak Matěj mě pohybem ruky zastavil. „Měj na paměti, Jakube, že císař se o subiectum zajímá pouze z důvodu jeho vzácnosti. A možná i tajuplnosti. Císař se rozhodně nezabývá černou magií, jak o něm rozhlašují zlí jazykové. Kouřové zrcadlo by se mělo stát ozdobou jeho kunstkomory a to je vše.“

„Aha…“

„Vyrozuměl jsem ovšem,“ připustil Matěj, „že náš nejmilostivější císař se na kouřové zrcadlo jaksi nezdravě upnul. Neustále o něm prý mluví. Pořád na ně myslí. Císař má totiž své libůstky, jak jsi jistě zaslechl i ty. Kromě migrén a občasných záchvatů melancholie se tu a tam zaměří na něco nepodstatného a věnuje tomu veškerou pozornost. Státnické povinnosti pak odsouvá na neurčito. Pan Želinský se domnívá, že když císař ono subiectum získá, začne se zase věnovat své práci.“ – ukázka z knihy