Kapitola 4, část druhá

První díl vyprávění o životě odvážného židovského chlapce Felixe v okupovaném Polsku za 2. světové války. Příběh o naději v době, která naději nepřála. Věnováno: „Všem dětem, jejichž příběhy nikdy nikdo nevyprávěl.“ Tři roky a osm měsíců žije devítiletý Felix Salinger v odlehlém katolickém sirotčinci v horách, ačkoli není katolického vyznání. Jeho rodiče nejsou mrtví. Přivedli ho k matce Mince, představené jeptišek, aby se měl dobře. A určitě si pro něj brzy přijdou, jak Felix věří, jen co vyřeší potíže, které mají se svým knihkupectvím. Protože židovští knihkupci to mají v Polsku roku 1942 těžké. Jak moc těžké, to Felix pochopí, až když se v sirotčinci objeví muži s podivnými páskami na rukávech a začnou vyhazovat a pálit židovské knihy z místní knihovny. Felix uteče. Cestou zachrání malou Zeldu, jejíž rodina byla zavražděna, a pomalu mu dochází, co mají tihle spalovači knih za lubem. A co to znamená pro něj, Zeldu a všechny ostatní Židy… Spisovatele k napsání příběhu inspiroval osud Janusze Korczaka, polského židovského lékaře a tvůrce knih pro děti, který zasvětil svůj život péči o mladé lidi. Chtěl knihou vzdát této osobnosti hold, protože pro něj je hrdinou.