34. Svatebni losos

Kde najít smysl, když zabloudíte? Na pěší túře!

V žádných představách budoucnosti nepočítala Marnie s tím, že by byla osamělá. Teď je ve svých osmatřiceti rozvedenou redaktorkou na volné noze a celé dny trčí doma nad korekturami rukopisů, zatímco kamarádky se vdaly a odstěhovaly. Marnie rozmlouvá s předměty v domácnosti nebo bezcílně brouzdá na sociálních sítích a začíná si uvědomovat, že pokud něco neudělá, past osamělosti sklapne nadobro. Donutí se vylézt z poustevnické nory a přijmout pozvání na pěší túru do legendární Jezerní oblasti. Mezi účastníky výpravy poznává Michaela, o pár let staršího samotářského učitele zeměpisu, který se vzpamatovává ze zkrachovaného manželství a následků náhodného pouličního násilí. Pouť poskytne Marnie a Michaelovi příležitost k rozhovorům, jež začínají žertováním a prohlubují se do odhalení ran, jež oba utržili. Ano, stávají se špatné věci – i v tomto příběhu se umírá –, ale taky je tu nádherná anglická krajina, útulné hospody a poutníci čvachtající bahnem, kteří mají odvahu se ještě zamilovat. Příběh svou atmosférou a humorem navazuje na autorův slavný román Jeden den.

„Geniální... Další klasická a vtipná love story.“ – Matt Haig, spisovatel

„Nikdo ještě nepopsal milostný vztah do takových podrobností.“ – The Observer

„Nicholls má mimořádnou schopnost zachytit absurditu moderního života ve výstižných detailech.“ – The Guardian

„Tudy!“ zavelel a ukázal do stále stejné šedi, ale čekala je jen řada dalších přírodních záludností. Horu, na niž vylezli, korunovala pláň. Stezka tu byla pod vodou, takže museli skákat z ostrůvku na ostrůvek tvořený červenými šlahouny s ostny; byly to proradné útvary jako na Marsu a často ani o žádné ostrůvky nešlo, takže se jim pohorky opět nořily do bahna, jež rychle překonalo vrchní okraj boty, což vyvolalo novou salvu nadávek.

„Strčte si ty dokumentární filmy o přírodě někam!“

„Cože?“

„Mně se tady nelíbí. Lidi sem vůbec nepatří.“ Čvachtala, slyšitelně čvachtala ve vlastních botách, když skákali pomyslného panáka, a zuby jí cvakaly jako plastové umělé zuby, co se dají koupit v obchodech s žertovnými předměty. Pohledem mu pořád provrtávala záda, ale mlčela. Tenhle film už viděla, ten příběh, kde nervního městského zelenáče provede zasvěcením drsný mlčenlivý dobrodruh a přiměje ho ocenit prostý přístup k věcem, který měšťáčka zprvu odpuzoval. Ale k čertu s tím. Ona tohle klišé odmítne a předvede, že je zocelená, schopná a obratná jako on, což se ostatně přesně takhle stalo i v tom filmu. – ukázka z knihy