Petr Traxler

Frédérik Mistral

Svatopluk Kadlec

Miroslav Horníček

Autobiografie a biografie

Malá úvaha o panu d'Artagnanovi - Listy z Provence

Té, jež mi psala - Listy z Provence

Dopis Tartarinovi z Tarasconu - Listy z Provence

Letohrádek - Listy z Provence

Dopis panu Daudetovi - Listy z Provence

Setkání - Listy z Provence

Hymna na slunce - Listy z Provence

Dopis panu Mistralovi - Listy z Provence

Mlíčí - Listy z Provence

Dopis neznámému truvéru - Listy z Provence

Trubadúr Catelan - Listy z Provence

Malá úvaha o neznámém truvéru - Listy z Provence

Hořkost - Listy z Provence

Dopis panu Gérardu Philipovi - Listy z Provence

Hudební úvod - Listy z Provence

Dopis d'Artagnanovi - Listy z Provence

Koráb - Listy z Provence

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Horníček: Listy z Provence

Komentář z původního supralongu (2 18 0409): 
Jsou věci rozumem pochopitelné a naopak věci, před kterými, jak se říká, rozum zůstává 
stát. Pochopit lze například splachovadlo. Nepochopitelná je láskanějakého člověka 
k zemi, kterou nikdy neviděl. Ostatně i tady hraje rozum různou roli, protože i rozumy jsou 
různé — některé chápavější a jiné skoro zbytečné. 
Nechtějte například ode mne, abych vám vysvětlil splachovadlo. Natožpak, abych vám 
zdůvodnil svou léta již trvající lásku k jedné zemi a navíc pak k jednomu kraji této země. Sám 
sobě jsem se tu snažil leccos zdůvodnit a osvětlit, hledal jsem příčiny a zárodky příčin, chtěl 
jsem znát alespoň jediný z důvodů, kterých jsem tušil několik, ale marně. 
Začalo to, myslím, kolem mých sedmnácti let. Začalo to tím, že jsem si opisoval všechno, 
co kde bylo psáno o Provenci, včetně strohých zeměpisných popisů. Opisoval jsem si s pocity 
někoho, kdo se dozvídá o svém rodišti, které nikdy nepoznal a který s dychtivostí rodáka 
chce vědět co nejvíc, ne-li vše. A když jsem dostal do ruky Mistralovy verše, když jsem je poprvé 
četl, byl to zážitek jednou již poznaného, jednou již prožitého. Zážitek, který mívám 
například nad Karlem Jaromírem Erbenem. Nevím, jak se tančila farandola; a právě tak 
nevím, jak se přede len. Ale kdykoli čtu Erbenovy verše o mraze, který v okna duje, a o dívkách, 
které předou len, jsem náhle obklopen věcmi jakoby důvěrně známými a blízkými. 
Jsem doma v té světnici, v tom teple u kamen, jsem doma v té básni. 
A právě tento pocit „být doma“, pocit nezaměnitelný pocitem jiným se mi vrací při všem, 
co čtu, co poznávám o kraji zvaném Provence. Začalo to kolem mého sedmnáctého roku. A 
když jsem jel poprvé do Provence, bylo mi čtyřicet. Od té doby jsem tam byl ještě dvakrát. Je 
mi tam dobře, jsem tam doma jako v básni, jako v dětství, jako tam, kde doma vskutku jsem, 
jako na lukách a u rybníků mého rodiště. 
Chtěl jsem poděkovat několika osobám, které mne na těchto cestách (a dávno před nimi) 
provázely. 
Tak vznikly tyto listy. 
Měl jsem štěstí, že jsem je mohl psát na jedné stráni toho kouzelného kraje, pod modrým 
nebem bez mráčkua doprovázen cikádami. 
Můj domov je ovšem tady. 
Ale tam bych se chtěl občas vracet. 
A sem vždycky. 
Miroslav Horníček

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Horníček: Listy z Provence