O slunovratu plném zvratů

Padouch nikdy nespí. Ani nemůže. Vždyť o naše sny mu jde v první řadě! Vzducholoď Abramis po havárii odplula do věčných lodišť, jenže klan H2O – tedy úderná jednotka ve složení Hubert, Hugo a Ofélie – si nezoufá. Ještě je tu strýčkův zrezlý náklaďáček Citroën H se střechou z vlnitého plechu, který lze očarovat jako báječný angličák, obzvlášť vhodný pro naléhavé případy. Tentokrát po městě jakýsi gauner rozhodil skříňky plněné mobilfetaminem, co dělají z lidí „čučouny“, ale ty ještě partě neohrožených šesťáků mozek nevycucly. Tamtadadá! Je pozdní večer, vlahý červen, slunovrat a akce čas, takže vzhůru na vrch Kvítkov do útrob bronzového koně vojevůdce Šišky, kde se pořádá ulítlý jarmark. A pak na vybydlené věštihradské nádraží, které ve městě nad Hltavou straší ještě víc než hradní zřícenina s upírem. Jenom je v téhle magické variaci na Sen noci svatojánské třeba vědět, že není přítel ten, kdo se třpytivě culí. Ve třetím dílu ságy o klanu H2O bude hlavní město zamořeno zlořečenými skříňkami. Ale jen do slunovratu plného zvratů! „Je to světový bestceler!“ – Zahrádkářské listy