II. Symposion, část první
Popis audioknihy
Mystifikující pocta Milanu Kunderovi.
Román o sedmi částech, které spolu navzájem vůbec nesouvisí a lze je číst jako jednotlivé povídky, je napsán pečlivě propracovaným stylem „à la Kundera“. Jde o poctu oblíbenému autorovi, nebo o persifláž, ironii a naprosté povolení uzdy fantazie? Samozřejmě o obojí.
Román o sedmi částech, které spolu navzájem vůbec nesouvisí a lze je číst jako jednotlivé povídky, je napsán pečlivě propracovaným stylem „à la Kundera“ a vyniká kunderovským smyslem pro absurditu života. Kým by Kundera byl, kdyby se nestal spisovatelem? A jak to bylo s Kunderovým údajným udavačstvím? Prožijeme i neúspěšný pokus o vraždu slavného spisovatele či hledání ztracené erotické novely. Posmrtná konverzace s Hitlerem a Stalinem jako by vypadla ze stránek Kunderových vrcholných románů, pečlivě vystižené je pak setkání s Milanem Uhdem a závěrečné líčení, jak by se mohlo odehrát setkání s premiérem Babišem v Paříži. Celou knihou prolínají nejen Zeithamlovy narážky na Kunderovy romány a eseje, ale i na Kunderovu celoživotní snahu o naprosté oddělení autora a jeho díla.
Román o sedmi částech, které spolu navzájem vůbec nesouvisí a lze je číst jako jednotlivé povídky, je napsán pečlivě propracovaným stylem „à la Kundera“. Jde o poctu oblíbenému autorovi, nebo o persifláž, ironii a naprosté povolení uzdy fantazie? Samozřejmě o obojí.
Román o sedmi částech, které spolu navzájem vůbec nesouvisí a lze je číst jako jednotlivé povídky, je napsán pečlivě propracovaným stylem „à la Kundera“ a vyniká kunderovským smyslem pro absurditu života. Kým by Kundera byl, kdyby se nestal spisovatelem? A jak to bylo s Kunderovým údajným udavačstvím? Prožijeme i neúspěšný pokus o vraždu slavného spisovatele či hledání ztracené erotické novely. Posmrtná konverzace s Hitlerem a Stalinem jako by vypadla ze stránek Kunderových vrcholných románů, pečlivě vystižené je pak setkání s Milanem Uhdem a závěrečné líčení, jak by se mohlo odehrát setkání s premiérem Babišem v Paříži. Celou knihou prolínají nejen Zeithamlovy narážky na Kunderovy romány a eseje, ale i na Kunderovu celoživotní snahu o naprosté oddělení autora a jeho díla.