Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Aplikace je ZDARMA. Váš email potřebujeme pouze k tomu, abychom vám mohli vybírat podcasty přesně na míru. Budete moci odebírat podcasty, hledat osobnosti a témata napříč podcasty, aby vám neunikl žádný zajímavý rozhovor.

Vyzkoušejte vaše osobní rádio. Děkujeme, Team Youradio Talk.

Obrázek podcastu Díky za každé nové ráno

Audiokniha Díky za každé nové ráno

Délka:

3 hod 18 min

Čte:

Lenka Krobotová

Vydavatel:

Radioservis

Jazyk:

Česky

Humor, ironie i nadsázka ve vzpomínkách hlavní hrdinky Olgy, která s nadhledem vypráví o svojí svérázné rodině, přátelích i prvních láskách.

Příběh plný absurdních situací, životních zklamání i smyslu pro spravedlnost přináší osobitý vhled do období normalizace.

Premiéru odvysílal Český rozhlas Dvojka v březnu 2025.

Čte Lenka Krobotová, Režie Izabela Schenková

Spisovatelka, scenáristka, publicistka, vydavatelka a příležitostná herečka Halina Pawlowská se narodila v roce 1955 v Praze do rodiny básníka Vasila Kločuraka (později Kločureka), pocházejícího z Podkarpatské Rusi. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V osmdesátých letech pracovala jako dramaturgyně v redakci zábavy v Československé televizi, později se věnovala hlavně publicistice, sedm let byla šéfredaktorkou časopisu Story, později založila časopisy Šťastný Jim a Glanc.

V České televizi vysílala dlouhá léta talk-show Banánové rybičky.

Je autorkou třiceti knih, napsala scénáře k několika filmům a televizním pořadům a seriálům, v některých z nich si i zahrála.

Nejoceňovanějším filmem z pera Haliny Pawlowské je hořkosladká komedie o dospívání v sedmdesátých letech minulého století Díky za každé nové ráno z roku 1994 v režii Milana Šteindlera. Tento film získal ceny Český lev jako nejlepší film roku, dále za režii, za nejlepší scénář a Ivana Chýlková za hlavní roli

Olgy i cenu pro nejlepší herečku.

Milan Šteindler vzpomíná:

„Předlohou postavy otce byl tatínek Haliny Pawlowské a já nezapomenu, když jsme u nich pracovali, jak se vždycky otevřely dveře, její tatínek mlčky vešel, na stříbrném tácku nesl tři panáky vodečky, talířek s nějakým zákuskem, klobáskou nebo tak něčím, mlčky jsme to do sebe lupli, protože on nechtěl rušit, proto nemluvil, pokývali jsme, jako že si rozumíme, a on zase mlčky odešel."