František Kožík

Ladislav Kazda

Jiří Adamíra

Otakar Brousek

Karel Houska

Jiří Hurta

František Hanus

Jan Bartoš

Zdeněk Dítě

Jaromír Spal

Artuš Kalous

Karolina Slunéčková

Josef Červinka

Karel Máj

Václav Bouška

Julie Charvátová

Josef Chvalina

Kamil Blahovec

Rudolf Široký

Vladimír Čech

Jaroslav Cmíral

Vladimír Krška

Zdeněk Ornest

Helena Štáchová

Milan Mach

Luděk Kopřiva

Oldřich Musil

Oldřich Janovský

Jiřina Inka Šecová

Karel Urbánek

Novely a povídky

Povídky

<p>Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.</p>

Radioservis a.s.

Cristobal Colón

Novější nastudování Kožíkovy slavné rozhlasové předlohy s Jiřím Adamírou v hlavní roli. Hra Františka Kožíka Cristobal Colón získala v soutěži o nejlepší hru sezóny 1933/34 hlavní cenu. Krátce po té ji převzal i pařížský rozhlas a byla zařazena do cyklu Nejlepší rozhlasové hry světa.Osoby a obsazení: Cristobal Colón (Jiří Adamíra). Dále účinkují Otakar Brousek st., Karel Máj, Karel Houska, Zdeněk Dítě, Julie Charvátová, Jiří Hurta, Josef Chvalina, Jaromír Spal, Oldřich Janovský, Jaroslav Cmíral, Vladimír Krška, Ladislav Kazda, Milan Mach, František Hanus, Zdeněk Ornest, Luděk Kopřiva a další.

Portrét básníka Jaroslava Seiferta

Z překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou smíchu / ó výstředníku!" Pak teskný dialog s lyrikou "slzy věcí" a času (M. M. Píša) v básnických sbírkách SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, JABLKO S KLÍNA, RUCE VENUŠINY a JARO SBOHEM. Mlčenlivá zastavení u zemité PŘILBY HLÍNY, povzdech vzpoury nad mrtvým Vladislavem Vančurou ve sbírce RUKA A PLAMEN, oslnění věčným vzmachem i zmarem lásky v PÍSNI O VIKTORCE, ztěžklá pravda KONCERTU NA OSTROVĚ, ticho smrtelné lásky a milostné smrti v posledním ODLÉVÁNÍ ZVONŮ.
Básník František Hrubín by jistě dokázal uchopit několik slov a načrtnout portrét svého staršího básnického druha s definitivní konečností, kterou zřejmě dovedou vidět a podržet si jenom muži. Nemohu prostě zastoupit Františka Hrubína a nabídnout Vám Seifertův portrét náhradní, byť s případnými retušemi. Portréty lze ztrácet a zapomínat, ale nelze je milovat a zrazovat. V mém pohledu je však láska i zrada, a to, co právě píšu, bude nejspíš mé VYZNÁNÍ básníku Jaroslavu Seifertovi. Bylo to tuším zjara 1953, kdy básník nuceně mlčel, zatímco kdosi o něm psal, že "zneužil čestného titulu básníka", neboť ve chvíli, kdy "náš lid upírá své oči vpřed a jeho oči se plní radostí", si dovolil napsat opojnou a opájející PÍSEŇ O VIKTORCE. Má láska tedy byla přinejmenším nedoporučitelná, což vedlo k tomu, že jsem zcela propadla poezii. Jaroslav Seifert mi byl skutečně tím, čemu se říká první láska. Učil mě milovat poezii, vyvedl mě z "bezbřehosti" jazyka, která mě poněkud lekala u Vítězslava Nezvala, k čistým pramenům slov. Naučil mě hledat právě ten jediný pravý kamínek na samém dnu básně. Potůčky Seifertových básní se slévaly v mé důvěrně známé rybníky, v mou každoroční jistotu návratu k nám domů....A Vám, milý přátelé mladí a nejmladší odevzdávám slova Exupéryho moudré lišky k Malému princi:
Až budete poslouchat tyto verše, zavřete oči - druhý den si je poslechněte znovu, třetí den zrovna tak a uvidíte, jak budete "lásce" blízko a ještě blíž.
Poezie si Vás už "ochočí" sama.

JAROSLAV SEIFERT (*23.9.1901 – † 10.1.1986

Česká umělecká próza

{'cs': 'Komentář k původnímu LPDV 15162 z roku 1963:\nDruhý výběr umělecké prózy ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování.\nPlocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960. V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek.\nPoslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem.\nPoslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literaatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců.'}

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Cristobal Colón

Česká umělecká próza

Portrét básníka Jaroslava Seiferta