Kapitola 12, část 1

Přežila koncentrák, aby skončila v gulagu. Přesto neztratila touhu žít a milovat… Když bylo Cecílii Kleinové pouhých šestnáct let, odvlekli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Krásné dívky si brzy povšiml i velitel Schwarzhuber, díky jehož přízni Cilka přežila v nacistickém pekle tři dlouhé roky. Namísto vytoužené svobody na ni však v roce 1945 čeká soudní proces, který jí coby údajné kolaborantce a špionce vynese patnáct let nucených prací! Dívčiným příštím domovem se tak stane gulag ve Vorkutě, ležící sto šedesát kilometrů za polárním kruhem, kde na ni čeká další ponížení a utrpení. Odvážná a přičinlivá Cilka si však i tady brzy najde svou vlastní cestu – vyškolí se na zdravotnici a díky novému poslání i podpoře kamarádek ze svého baráku zvládne v sibiřském očistci přežívat den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem… A postupně se přesvědčuje o tom, že i na tak hrůzyplném místě může člověk najít dobro, přátelství nebo lásku. V románu volně navazujícím na bestseller Tatér z Osvětimi autorka sleduje další osudy jedné z vedlejších postav své úspěšné prvotiny. „Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal.“ – Lale Sokolov, tatér z Osvětimi. „Její odvaha a odhodlání přežít dělají z příběhu srdceryvné čtení.“ – The Daily Mirror.