Jiří Ornest

Pavel Kosatík

Novely a povídky

Povídky

<p>Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.</p>

Radioservis a.s.

České okamžiky

Vybrané odvážné a hrdinské skutky či naopak ošemetné a nepříliš lichotivé chvilky z historie 20. století mohou posloužit jako námět k diskusím o Češích, češství a o českém národním charakteru. "Okamžik" je v historii vlastně fikcí. Letopočty, které se děti učí ve školách nazpaměť, nás klamou. Skutečné události jsou v čase rozprostřeny do mnohem větší šíře, předchází jim období příprav a do budoucnosti vrhají stín.
Žádné vítězství ani porážky nezanikají se západem slunce, ale trvají, dokud si je vítězové či poražení a často i generace jejich potomků nepřestanou připomínat. Přestože tedy "okamžiky" neexistují, má možná smysl si o nich vyprávět?

Portrét básníka Jaroslava Seiferta

Z překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou smíchu / ó výstředníku!" Pak teskný dialog s lyrikou "slzy věcí" a času (M. M. Píša) v básnických sbírkách SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, JABLKO S KLÍNA, RUCE VENUŠINY a JARO SBOHEM. Mlčenlivá zastavení u zemité PŘILBY HLÍNY, povzdech vzpoury nad mrtvým Vladislavem Vančurou ve sbírce RUKA A PLAMEN, oslnění věčným vzmachem i zmarem lásky v PÍSNI O VIKTORCE, ztěžklá pravda KONCERTU NA OSTROVĚ, ticho smrtelné lásky a milostné smrti v posledním ODLÉVÁNÍ ZVONŮ.
Básník František Hrubín by jistě dokázal uchopit několik slov a načrtnout portrét svého staršího básnického druha s definitivní konečností, kterou zřejmě dovedou vidět a podržet si jenom muži. Nemohu prostě zastoupit Františka Hrubína a nabídnout Vám Seifertův portrét náhradní, byť s případnými retušemi. Portréty lze ztrácet a zapomínat, ale nelze je milovat a zrazovat. V mém pohledu je však láska i zrada, a to, co právě píšu, bude nejspíš mé VYZNÁNÍ básníku Jaroslavu Seifertovi. Bylo to tuším zjara 1953, kdy básník nuceně mlčel, zatímco kdosi o něm psal, že "zneužil čestného titulu básníka", neboť ve chvíli, kdy "náš lid upírá své oči vpřed a jeho oči se plní radostí", si dovolil napsat opojnou a opájející PÍSEŇ O VIKTORCE. Má láska tedy byla přinejmenším nedoporučitelná, což vedlo k tomu, že jsem zcela propadla poezii. Jaroslav Seifert mi byl skutečně tím, čemu se říká první láska. Učil mě milovat poezii, vyvedl mě z "bezbřehosti" jazyka, která mě poněkud lekala u Vítězslava Nezvala, k čistým pramenům slov. Naučil mě hledat právě ten jediný pravý kamínek na samém dnu básně. Potůčky Seifertových básní se slévaly v mé důvěrně známé rybníky, v mou každoroční jistotu návratu k nám domů....A Vám, milý přátelé mladí a nejmladší odevzdávám slova Exupéryho moudré lišky k Malému princi:
Až budete poslouchat tyto verše, zavřete oči - druhý den si je poslechněte znovu, třetí den zrovna tak a uvidíte, jak budete "lásce" blízko a ještě blíž.
Poezie si Vás už "ochočí" sama.

JAROSLAV SEIFERT (*23.9.1901 – † 10.1.1986

Spejbl řeční, Co je to Gaskoněc?

Tátové Spejbla a Hurvínka 

V roce 2017 připomínáme 125 let od narození a 60 let od úmrtí prof. Josefa Skupy, 90 let od narození Miloše Kirschnera a šedesáté narozeniny oslaví Martina Klásek.

Prvním "otcem" Spejbla a Hurvínka byl loutkář, výtvarník, režisér a autor prof. Josef Skupa (16.1.1892 - 8.1.1957). Zájem o loutky a výtvarné nadání projevoval už od dětství. Vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze a stal se středoškolským profesorem kreslení. Jeho žákem byl kupříkladu Jiří Trnka. Jako scénograf spolupracoval s profesionálním divadlem v Plzni. Loutkovému divadlu se věnoval nejdříve amatérsky a později profesionálně. Jelikož si diváci Spejbla s Hurvínkem oblíbili, mohl si Josef Skupa v roce 1930 založit divadlo vlastní. V roce 1929 zahájil spolupráci s Ultraphonem, který se později přejmenoval na Supraphon. V tomto vydavatelství začal J. Skupa natáčet dialogy S+H na desky V éto spolupráci pokračují interpreti S+H dodnes. 
V roce 1945 profesor Skupa odešel s divadlem z Plzně a zahájil pražskou éru "Divadélka Spejbla a Hurvínka". Protože si přál, aby S+H hráli dál, vychoval si pokračovatele, kterým byl Miloš Kirschner (16.3.1927-2.7.1996). Ten se stal druhým adoptivním otcem S+H. Byl loutkářem, autorem, režisérem a později i ředitelem Divadla S+H. Původně studoval na Karlově univerzitě mezinárodní právo. Krátce před dokončením studia, v roce 1949, musel z politických důvodů univerzitu opustit. Byl zavřený, po odpykání trestu sloužil u PTP u tzv. Černých baronů. Kvůli tomuto "kádrovému profilu" nemohl vykonávat "slušné" zaměstnání, a tak ?v roce 1951 s radostí přijal angažmá v Divadle Spejbla a Hurvínka. Zde již od roku 1952 začal interpretovat hlavní role. V roce 1956 ho prof. Josef Skupa veřejně ustanovil svým nástupcem. V roce 1966 byl jmenován ředitelem divadla a byl jím až do roku 1996. Miloš Kirschner přijal tradici, navázal na ni, a současně ji dál rozvíjel nejen tematicky, interpretačně, ale i za pomoci moderních scénických inovací. Na rozdíl od Josefa Skupy interpretoval své role i v cizích jazycích. Během 44 let hostoval v 30. zemích světa. Psal odborné články, scénáře a divadelní hry. Stal se exkluzivistou Supraphonu a za své četné nahrávky v českém i německém jazyce získal řadu zlatých i platinových desek. Vystupoval v rozhlase v televizi, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. 
Nejen Josef Skupa, ale i Miloš Kirschner se postaral o další jevištní život Spejbla s Hurvínkem. Třetím otcem určil Martina Kláska (25. 2. 1957), 
který je loutkářem, autorem, režisérem a uměleckým šéfem souboru Divadla S+H. Záhy po nástupu do divadla se projevilo jeho loutkovodičské nadání, spolu s dispozicí k hurvínkovské fistulce. Když kromě hlasové a vodičské techniky prokázal také potřebné herecké schopnosti, začal od roku 1982 role S+H pravidelně alternovat. Roku 1990 se stal šéfem uměleckého souboru divadla a v roce 1996, po smrti Miloše Kirschnera, navázal i on na tradici autorské dílny divadla. Píše a režíruje své dětské hry, věnuje se dabingu. V rolích S+H natáčí nová CD, vystupuje v televizi.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha České okamžiky

Spejbl řeční, Co je to Gaskoněc?

Portrét básníka Jaroslava Seiferta